Proměna
​ Prvním krokem při proměně na upíra je nakrmení oběti upíří či vampíří krví. Následně je třeba aby bylo oběti způsobeno smrtelné zranění. Upíří krev v ten moment funguje jako velice silný prostředek pro regeneraci či její posílení. Pokud je ale oběť smrtelně zraněna, místo toho aby se snažila zranění napravit tak jednoduše zvolí to co je pro ni jednodušší - přechod a změna na jinou rasu. Tedy na upíra.
Lidské tělo se tak dostane do stavu jakési hibernace. Krev zpomalí růst těla na minimum, zesílí smysly a posune fyzické hranice o kus dále. Bývá zvykem, že se proměňovaný upír pohřbí pod zem a čeká se do druhého dne, zda se ven dostane sám. Není to ale něco co by bylo pro proměnu vyžadované, je to spíše hloupá stará tradice která nemá žádný vědecky ověřený důvod.

​ Novorozenci
​ Novorozenci, tak se přezdívá nově vzniklým upírům. Většinou to bývají upíři tak do pěti let od přeměny, než se začnou plně ovládat. Zajímavostí je, že upíři po proměně mají většinou neskutečně silné pouto ke svému stvořiteli. Není to však pravidlem.

Upíří děti
​ Je zde ještě možnost, že se jako upír narodíte. Pro upíří pár je velice těžké počít dítě. Upírky mají možnost otěhotnět zpravidla jednou za deset let. Díky zpomalenému růstu těla je totiž zpomalen i jejich cyklus. Šance na otěhotnění je mnohem vyšší, pokud jsou oba rodiče upíři. Samozřejmě se může podařit počít dítě páru upíra a dlaka, případně člověka, čaroděje, anděla a tak dále. Tím se ale šance na úspěšné narození dítěte snižuje. Těhotenství kříženého páru bývá zpravidla rizikové a ve většině případů matka potratí. Není to ale stoprocentní. Z tohoto spojení vznikne normální dlak či cokoli co byla rasa neupířího rodiče, smíšenému páru se nikdy nenarodí upír. Pokud se již ale podaří, že se narodí potomek dvěma upírům, je u něj výchova prakticky stejná jako u normálního dítěte, až na fakt že potřebuje již od narození být krmeno krví. Rostou normálně, ale v mezi jejich sedmnáctým a třicátým rokem života se jejich růst zastavuje a stávají se normálními upíry.

​ Krev a krmení
​ Dobré by bylo asi začít s jejich "metodami" jak se krmí. Jsou tu upíři co si jednoduše kupují krevní konzervy nebo krev od řezníka. Pak jsou upíři, co musí na lov a používají zuby i sílu. Když už mluvíme o zubech.. je fajn zmínit, že zuby jsou to jediné, co se na jejich tělech během lovu mění. Jediné co se mění, je délka jejich tesáků, což si ovládají upíři sami, jak se jim zachce. Upír by měl správně jíst alespoň dvakrát týdně, a to minimálně dva litry na každé krmení. To je minimum k tomu, aby upír dokázal bez problému fungovat. Pokud pije méně, bývá unavený, slabý, ne tak rychlý a i regenerace se zpomaluje. Někdy se stává, že upír jednoduše pít nechce, to jsou většinou případy mladých novorozenců, kteří se s proměnou nedokáží pořádně smířit a jsou rozhodnuti žít bez toho, aby někomu ublížili. Takový tvor začne být už velice brzy nekontrolovatelná vražedná zbraň, jelikož pravděpodobně při průchodu kolem první skupinky lidí ztratí kontrolu a pravděpodobně všechny kolem sebe vysaje a roztrhá na cucky. Pokud upír dlouhodobě hladoví, může jej to i zabít. Průměrná doba bez krmení, kterou už nerozdýchá jsou tři měsíce bez jediné kapky krve. Upír vysychá, slábne, nakonec má sílu již jen na pohybování očima. Většině upírů je jedno co pije, hlavně když má co pít. Tak či tak se ale krev liší, druh od druhu:
Zvířecí - Nic moc chuť, ale dodá dost energie na přežití.
Lidská - Ujde, po požití je upír průměrně silný.
Nadpřirozená - Dobrá, pokud pije upír pravidelně krev nadpřirozených, nepotřebuje pít tak často jako ostatní. Stačí mu dva litry týdně.
Andělská - Krev andělů jim přidá o mnoho větší sílu než krev ostatních zmíněných. Nejlepší krev, kterou může upír získat, i když jenom stěží. Podle upírů a vampírů, co se ke krvi andělů měli šanci dostat, je také nejchutnější a má výraznou vůni.
Upíří - Mezi sebou si upíři krev nepijí. Nezasytí je a ani její chuť není moc dobrá.. když jsou hladoví, tak se tato krev nedá použít ani jako nějaké „šidítko“ protože pro upíry nemá žádnou hodnotu.

​ Schopnosti
​ Upíři jsou noční tvorové. Tomu je uzpůsoben i jejich zrak, který je na tmu připravený mnohonásobně lépe než zrak většiny dalších tvorů. Další výhodou jsou vyvinutější smysly - konkrétně čich a sluch. Jak asi očekáváte, upíři mají velkou sílu. Není to tedy tak, že by jste před upírem utíkali lesem a najednou kolem vás začali létat vzrostlé duby, které se po vás váš pronásledovatel rozhodl vrhnout. Každopádně pro dva, tři mladé upíry není problém společně uzvednout dodávku a odnést ji o pár desítek metrů dál. Avšak čím starší upír, tím silnější bývá. Mimo to se dá síla ovlivnit i tím jakou krev upír pije. Díky větší síle a výdrži jsou také rychlý běžci. Bez problému se vyrovnají lepším atletům. Mají poměrně rychlou regeneraci. Malé řezné, či bodné rány se hojí podle kondice upíra od 20 minut do 2-3 hodin. Případně umí regeneraci vědomě zpomalit. Jsou imunní vůči většině jedů. Pokusíte-li se je otrávit, spíše ztratí vědomí nebo jim bude zle.

Značkování
​ Značkování není v tom smyslu který byste asi čekali. Každopádně jde o značení obětí. Je to zvyk spíše starších upířích rodů a starých upírů. Ne vždy se najde člověk nebo nadpřirozený který vám bude ochoten dávat svoji krev výměnou za svoji ochranu..ale stává se to. A přesně tyhle osůbky bývají upíry značení nějakou značkou. Značka je většinou tvořená technikou skarifikace a nebo cejchováním a vždy je umístěná v oblasti krku - tam kde se upír pravděpodobně zakousne. Pokud není jizva dost výrazná na poprvé, je proces opakován. Nadpřirozené oběti jsou většinou značkovány i třikrát na stejném místě, než se jizva uchytí, případně zlatem/stříbrem, aby se zajistilo že jizva nezmizí.
Abyste měli představu jak může značka vypadat - staré, velké rody často vycejchovali svojí oběti třeba rodinný erb. Upíři kteří nejsou nějak extra známí do kůže obětí vyryli nějakou značku pro ně charakteristickou nebo písmeno kterým začínalo jejich jméno, případně mohli i svoje iniciály. Značka nesloužila ani tak k tomu aby jste poznali komu oběť již patří, ale ŽE někomu patří.
S těmito oběťmi je uzavřené jakési krevní pouto a smlouva, že upír bude svůj majetek chránit. Často mezi sebou mívají i hlubší vztah. Jinak řečeno..pokud pokoušete někoho v uličce a teprve pak si všimnete vyryté značky na kůži..modlete se aby se majitel oběti nezačal pídit po tom co se jeho majetku stalo. Mohli byste skončit jako oběť i vy..

​ Slabiny
​ Jak by se dalo čekat, jejich slabinou je sluneční svit. Není to ale tak, že by vzplanuli, ale slunce je prostě oslabuje. Nevidí tak dobře, jsou většinou ospalí nebo je sluníčko jednoduše irituje. Kříž je pro ně normální předmět, ale česnek je toxický. Většinou jim je z něj špatně, motá se jim hlava, a hodně zeslábnou.
Podobné účinky na ně má i krev polodémonů pouze ve větším měřítku (krev polodémona je může i zabít, pokud není vyzvracena). Pokud by se krev dostala přímo do krevního oběhu, dokázalo by to upíra zabít.

​ Upíří mor (Vespertilio plaga)
- Nemoc přenosná slinami a krví.
- Nakažený upír/vampír pokouše člověka -> Člověk se morem nakazí -> Z nakaženého člověka se nakrmí upír/vampír -> Upír/vampír se nakazí..
- Na lidi nemá nemoc vliv, většinou nestihnou zjistit že vůbec nějakou nemoc měli. Jinak řečeno člověk je jenom přenašeč a nemocí není ohrožený.
- V nakaženém člověku se nemoc drží kolem dvou měsíců, po této době již nemoc v lidském těle nepřežije a člověk už přenašečem déle není.
- Podle přísunu krve trvá nemoc od 14 dní do 3 měsíců.
- Příznaky:
​ - Těžké dýchání
​ - Teploty
​ - Neustálá žízeň a hlad
​ - Po těle jsou vidět výrazné, černě zbarvené žíly(nejvíce na krku, podpaží, slabinách, pod koleny, na chodidlech, po loktech).
​ - V posledních dnech před smrtí má upír přes duhovku podivný šedý flek, který způsobuje špatné vidění.
- Léčba:
​ - Je třeba vyhledat mága, healera/bylinkáře který dokáže dát dohromady lék. Mezi lékaři totiž léčivo známé není.
​ - Někteří lidé říkají že nemoc dokáže i v posledním stádiu zastavit andělská krev.
​ - Je třeba aby měl upír přístup k nenakažené krvi co nejčastěji to půjde (ideálně každý den) - bez krve chřadne a průběh nemoci je mnohem rychlejší.
- Stádia:
1. První dny začíná být pro upíra velice těžké se ovládat a cítí neustálý hlad.
2. Přibližně čtvrtý den začínají horečky a špatně se dýchá a přichází o čich.
3. Po týdnu se ukazují první tmavé žíly na kůži.
4. Upír začíná silně chřadnout. Vzezřením připomínají spíše kostry potažené kůží. Někdy blouzní a mají halucinace.
5. V moment kdy se oči zakalí šedou skvrnou víme, že upírovi zbývá nanejvýše pár dní. V tuto dobu je upír oslepen a orientuje se pouze zvuky.

Zabití
​ Klasickou metodou pro zabití upíra je rána dřevěným kolíkem do srdce. Vedle toho jsou poté i další jako setnutí hlavy, upálení, či vnucení krve polodémona. Po zabití upíra se nic nemění, prostě zůstává mrtvé tělo nehybně ležet na zemi. Nemění se v popel , nezmění se na hejno netopýrů, co se rozletí po okolí. Prostě jen mrtvola, to je celé.

Dr. Maxwell Gordon