Povaha
Bývaly dny.. až roky, kdy byla veselá a svým optimismem či dobrou náladou vytvářela na mnoha smutných tvářích úsměv, který těšil i ji samotnou. Její starostlivost kolikrát nemá mez. Bylo tak jednoduché se neustále usmívat, i když se přihodilo něco, co ji trápilo. Umí - teď už spíše uměla - všechny negativní emoce, starosti, trable stáhnout hluboko do sebe a nikdo by nepoznal, že ona se něčím trápí. Během dlouhého cestování po celém světě poznala tolik lidí, od kterých se však držela natolik stranou, aby se nezamilovala. V hlavě ji kolovala myšlenka - dá se nazvat i jistý druh bloku - že musí najít bratra a nevytvářet něco, co by nemuselo mít dlouhého trvání. Zase nechtěla druhým - i sama sobě - dělat nějaké falešné naděje. Se starostmi i problémy se dokázala vyrovnávat na jedničku. Vždy to nějak.. přešlo. A pokud ne, v soukromí se s tím vyrovnávala po svém. Nikdy si své tělo neničila tím, že by se řezala nebo něco podobného. Stejně nepřicházelo v úvahu si sáhnout na život.
Po jednom incidentu, kdy její liška skončila oslabená a regenerace se díky tomu zpomalila téměř na úroveň normálního člověka, se toho dost změnilo. Všechno najednou viděla jinýma očima. Dávala vše za vinu Nerovi - svému bratrovi. Nebýt ho, tak by k něčemu takovému nemuselo dojít. Tyto a jiné myšlenky ji neustále podsouvá její malá potvůrka, se kterou je spojená. V bratrově přítomnosti všechno vypadá tak, že vše, co dělá nebo řekne, je špatně. Má za to, že jí nikdo nerozumí a je za tou špatnou, co pomlouvá a dělá z bratra někoho, kým není. On se dle ní jevil jako egoistický a manipulativní chudáček. Rozhodla se proto, že se sebou nenechá zametat - více již ne. Lidé její dobroty hodně zneužívali. Stávala se tou dívkou, která dokáže vyslechnout a nezradit, avšak již nebude schopna se druhým otevřít. Moc dobře ví, že není dokonalá a má své mouchy, avšak se snažila dělat vše, co bylo v jejích silách pro osůbky, na kterých jí záleželo víc než na sobě samotné. Je jedno, jak moc by jí milovaní ublížili. Hlavní je, aby oni byli šťastní.
Nejvíc ji zranil někdo, kdo pro ni znamenal všechno. Byl smyslem jejího života. Proto, když o něj přišla - byť jen “krátce“ - vše se zhroutilo jako domeček z karet. Nebavilo ji vůbec nic a chuť žít byla slabá. Nevycházela z domu, stále plakala, a když mohla, nějak se potrestala tak, aniž by vznikla jediná viditelná jizva. Buď šlo o ledovou vodu, hladovění nebo nespala. To, co ji dřív bavilo, ji nenaplňuje. Zakřiknutá, křehká - dle sebe - slabá dívka, která už nevěděla kudy kam. Místo, aby se situace lepšila, šlo to z ní z kopce. Bojí se toho, že jí jednou přeskočí a udělá hloupost. Tu nakonec udělala.
Než se nadála, skončila v rukách lovců, kteří z ní dobrovolně.. udělali jinou osobu. Ta, která by nikdy neublížila ani mouše, by teď klidně vrazila jeden ze svých nožů někomu do srdce bez výčitek. Ta, která se trápila zlomeným srdcem, rázem přestala cítit nejen bolest psychickou, ale i fyzickou. To však neznamená, že zapomněla na city k Isaiasovi. Byly až moc silné na to, aby skončily, ačkoliv o to ji víceméně šlo. Ta, jejíž liška měla oslabenou regeneraci, si dokáže podřezat hlavní žílu a přitom nevykrvácí, protože se rána rychle zacelí. Emoce nepracují tak, jako dříve. A jaká je její touha?? Pomsta.

Minulost
Holčička, jež se narodila smutné rodině, by se dala nazvat náplastí. Narodila se přibližně rok poté, co jejich syn Nero opustil sídlo a již se nevrátil. Měli teď aspoň nové dítě, takže místo smutku mají důvod k radosti. Už, jak se narodila, zářila jako jasná hvězda na obloze. Dostala neobvyklé jméno - Amiell. Chtěli, aby se toto jméno zarylo všem do paměti, jakmile dívenku, byť jen krátce, uvidí.
Co se týče jejího dětství, rozhodně si na nic nemůže stěžovat. Rodiče ji zahrnovali obrovskou láskou už od narození. Dali ji vše, aby se malinká Amiell měla krásně a nic ji nechybělo.
Když jí bylo okolo 6ti let, nepřikládala váhu tomu, že byla stále pod dozorem. Nemohla skoro nikam jít a už vůbec ne sama, protože o ní měli velký strach. Byla až moc vychovávaná v bavlnce, což okolí to přišlo divné. Ten, kdo neznal minulost rodiny, tomu asi nikdy neporozumí. Peníze z ní nikdy neudělaly namyšlenou bohatou holku, co si nevidí do úst. Byla pravý opak. Přinášela radost kdykoliv a za jakýchkoliv situací, takže nikdo by neřekl, že se nějak trápí. Tohle na sobě nikdy nedávala znát.
Jelikož věk ani čas se nedá zastavit, začala si v pozdějším věku uvědomovat, že je něco špatně. Nemohla na zahradu, aniž by z toho nebyl oheň na střeše, dokonce měla i domácí učitelku, takže nechodila do školy mezi vrstevníky. Cítila se v tom velkém domě kolikrát jako vězeň, než jejich členem. S rodiči se nechtěla hádat, avšak nejednou se chtěla dovědět pravdu, proč ji nechtějí pouštět ven nebo proč jí nedají volnost. Při jedné takové debatě, která nastala na její sedmnáctiny, se dozvěděla, že měla bratra, ale ten odešel. Neměli od onoho dne žádné info. Nechtěli, aby se situace znovu opakovala. Ano.. chápala je, ale čím déle bylau zavřená mezi čtyřmi stěnami, tím měla větší chuť zkoumat svět. Teď měla důvod větší - hledat Nera. Už dlouho v srdci cítila menší prázdnotu, kterou předtím nedokázala vysvětlit. Dlouho ji trvalo, než přemluvila rodinu, aby ho mohla jít hledat. Nechtěla utéct jako jejich syn a způsobit jim další starosti. Nepustili ji s velkou radostí. Dostala na cestu dost peněz, jelikož nechtěli, aby se jejich dcerka měla špatně mimo domov. Máma plakala, ale ani to ji nedonutilo zahodit onu šanci odejít a vydat se hledat bratra, mezitím co bude prozkoumávat svět. Věří, že hledání nebude zrovna lehký úkol.
Už je tomu nějaký čas, co odešla z rodného města v New Yorku. Nelituje toho ani na okamžik. Před hodinou akorát dorazila do Španělska. Zabydlela se v hotelu a vyrazila hledat bratra. Nevěděla, kde začít. Jak začít. Vyšla ven za tmy, jak chodívá ráda a prvně zamířila do parku. Bude lepší, když začne ráno - za světla. Byla hluboko ponořená do svých myšlenek, až ji někdo zezadu nehezky praštil do hlavy. Padla k zemi a byla mimo, avšak při vědomí. Někdo ji táhl někam pryč, ale ona krom nesrozumitelného mumlání nedokázala dělat nic. Později pocítila bolest, ale během chvíle odpadla. Dalo ji zabrat, než se srovnala s tím, že z ní někdo udělal liškodlaka. Do teď si nevybavuje, co přesně se stalo, ale už se tím zabývat nechtěla. Stalo se a čas vrátit nejde.
Cestování neskončilo to jen ve Španělsku. Bylo to snad každý město, či každá díra světa. 134 let bloudila po světě, jen aby o něm našla byť jen nějakou informaci. Vnitřní pocit, že je Nero stále naživu, ji neopouštěl. Když ji někdo proměnil, mohlo se to samé stát i jemu, ne?? Všechno je možné, ale jisté to neměla.
Jedna z dalších zastávek byl právě město San Hillesh. Tam taky zamířila a zabydlela se opět v hotelu. Podařilo se jí bratra najít a nějaký čas u něj bydlela. Snažili se poznat a dohnat roky, které v mládí ztratili tím, že se.. dá se říct minuli. Moc dlouho se v jeho bytě neohřála a jednou při procházce byla unesena. Lovci ji nehezkým a bolestivým způsobem zranili a vymyli mozek. Měla v hlavě vsugerováno, že lovci jsou ti, kteří ji pomohli a nadpřirození jí ublížili. Nějakým způsobem se dostala “do rukou“ Isaiase - nadpřirozeného lovce - který ji místo poštvávání proti nadpřirozeným, poštvával proti lovcům. Postupem času změnila díky Isaiasovi názor a díky němu se zbavila čipu, který jí dali lovci pod kůži, aby Ami měli pod kontrolou. Zamilovala se do něj hlavně z důvodu, jak se k ní choval a jak moc jí pomáhal. On je vlastně první, ke kterému dokázala chovat city, proto se v hloubi duše bojí, že o něj přijde - že skončí sama.
Díky tomu, jak škaredě se k ní bratr začal chovat, je pro ni Isaias jediný, kvůli kterému zůstává ve městě. Při jedné příležitosti se dostala do stádia, kdy se musela opít, aby zapomněla na veškerou bolest. Bohužel došlo k potyčce a skončila zraněná. Ne tak moc, aby se tím zabývala, ale.. spíše se jednalo o nějaký jed, který málem zabil její lišku a zabil by i ji samotnou. Už není taková, jaká dřív. Nedokáže se léčit tak rychle, jako kdysi, liška je dosti plachá, křehká, slabounká a dosti unavená, což se propojuje i s ní. Může jen doufat, že se tohle zlepší, ale podle ní je šance malá. Nechce si dělat plané naděje. Díky tomu, že Isaisas chtěl ochránit ji i Nera, má o něj ještě větší obavy.
Jeden z další incidentů byl následek ony ochrany. Láska k němu ji nedovolila být jen tak stranou a chtěla mu pomoct, jenže.. se do toho bohužel zapletl i Nero a ona skončila s kulkou v rameni. Tehdy došlo k tomu, že se jejich cesty neočekávaně rozešly. Ami nebýt Vala - již svého kamaráda - vykrvácela někde na ulici.
Liška posledním časem začíná s Ami skoro až manipulovat. Dělá z Nera příčinu toho, proč jsou na tom obě špatně a proč se k ní Isaias zachoval tak, jak se zachoval. Kvůli němu tohle začalo. Projevuje se asi až moc velká závislost na Isaiasovi a je schopná pro něj udělat naprosto cokoliv. Je až slepě zamilovaná, proto bylo pro ni velkou ránou, že ji poslal k vodě ve chvíli, kdy něco takového nečekala. Milovala ho a ani na sekundu si nepřipouštěla, že by o něj mohla jakkoliv přijít. Stalo se. Tak moc zničeně jako v ten okamžik se nikdy necítila. Všechno se rozplynulo v prach. Budoucnost, štěstí.. zůstala jen bolest, smutek, pocit obvinění, slzy.. Je to jen málo z toho, jak bídně se cítila. Postupně se díky tomu dostávala do stavu, kdy si nebyla jistá, zda je vzhůru nebo bdí. Díky tomu se taky dostala do rukou lovců, s čím upřímně neměla problém.. Co taky mohla ztratit?? Prošla si dost nebezpečným a bolestivým testem, který ji mohl zabít. Šance byly 50 na 50. Byla první, kdo jej podstoupil. I to ji změnilo. Jako by.. byla jiným člověkem. Den jejího probuzení se tam objevil Isaias, s čím nepočítala. Na plnou pusu mu vyčetla, že dal Nerovi přednost před ním a.. vlastně řekla všechno, co dusila v sobě. Přesvědčil ji věřit, že ji miluje, a že má s ním utéct z úkrytu lovců. Tak nakonec zaslepeně učinila.

Vzhled
Amiell je malého vzrůstu. Když byla mladší, slýchávala různé narážky na její výšku, ale nic si z toho nedělala - spíše naopak. Brala ji jako svou přednost. Nikdy se ze svých nedostatků netrápila, takže dotknout se jejích citů bylo obtížné, avšak.. šlo to. Měří 155 cm s váhou okolo 46 kg. Lehce zhubla za období, které pro ni bylo psychicky náročné. Z jejích dlouhých blonďatých lehce hustých vlasů s délkou do půli zad, jsou rázem bílé jako sníh. Sem tam se najde i platinový tenký pramínek, ale těžko se hledá. Nosí je především rozpuštěné. Nechce je mít sepnuté, v drdolu či v culíku - nevyhovuje jí to. Její zelenošedé oči se mění na výrazně fialové ametysty, kdykoliv její liška opustí jako “duše“ tělo.
Když se přejde k oblečení.. obléká se tak, jak ona sama uzná za vhodné. Ne, že by vyloženě nosila provokativní věci, ale sem tam si vezme i něco s menším výstřihem. Nemá problém nosit jak bílé, tak i černé kousky ze svého šatníku. Vyhýbá se barvám křiklavým, protože nestojí o to být hned středem pozornosti. Na to stačí ty bílé vlasy. Chce splývat s okolím.. být jako ostatní a nehrát si na někoho, kým není.

Proměna
Jde o prazvláštní druh lišky. Převážně je černého odstínu, avšak všude po těle jsou znaky bílé barvy. Nejvíc bílé je na konci jejího ocásku. Ouška jsou malinko velká na velikost průměrné lišky. Odstín očí je světle hnědá.

FC
Hayden Panettiere

Majetek
Větší hotovost, jelikož ji rodiče dobře zajistili, nějaké oblečení a 3 fotky. Na jedné je samotný bratr, ale tu již stačila poškodit, na druhé fotce bratr s rodinou - i na té jej zohyzdila - a na třetí je ona s rodiči, tu si zachovala. Chtěla mít památku. Má platný řidičský průkaz, ač na cestování preferovala letadlo, jelikož prošla snad celou zemi. Vlastní i několik zbraní na blízku, jež je má poctivě schované.

Dodatek

- Bratr Nero Haider
- Převzala příjmení po své matce za svobodna