Povaha
Tak... Nejprve by se hodila rozepsat povaha Hikarua. Je to kočkodlak, což vypovídá, že miluje vtípky. Tedy ne, že by každý kočkodlak byl vtipálek obdobně jako mývalové, ale no.. Prostě chápete! Dále by se hodilo zmínit, že se pokouší působit mile. Samozřejmě nemůže být milý ke všem, naleznou se i výjimky, které se díky svému chování o jeho milost nezaslouží. Může připomínat i svou hravostí hyperaktivní dítě. Sem tam se v něm mihne záblesk smutku, který se snaží umě skrývat. Ne, stále se z něj nestal zasmušilý starý kočkodlak. Počkat, starý už asi nějaký ten pátek bude, ale zasmušilý a páchnoucí starobou rozhodně ne! Opravdu vypadá jako typicky milý skvostný kus vyhublého chlapíka s nezbednou jiskrou v očích.Překvapivé je, že nemusí děti, i když se sám mnohdy jako dítě chová.Taktéž se do něj promítlo chování levharta, tudíž elegantní pohyby a radost z lezení po stromech.Málem by se opomenula jeho drobnost, libuje si ve sladkém. Dále tu máme na pořadníku Taylah. No, jak to říci. Má o něco odlišnější povahu od Hika. Za prvé, nehýří šprými. Umí se zasmát to ano, ale není to prostě ono jako u Hika. Je rozumnější a taková... Chladnější? Jen tak si někoho neoblíbí a často se může zdát, že je i nevrlá. Obvykle poté, co ji někdo probudí ze spánku, což mají s Hikem podobné. Hmm, lesk v očích se z hravého přemění rovněž na chladný. Taktéž se může sem tam decentními pohyby prozradit, že je v Hikově těle ve skutečnosti žena. Takové typické kroucení v bocích, když se nehlídá nebo.. Neustálé upravování vlasů, i když jsou krátké.

Minulost
Nejspíše by bylo dobré popsat minulost, než poprvé došel do města Hillesh, ano už zde již jednou byl. Asi to ze začátku vezmu hopem a poté bych dopisovala detaily, na které bych si časem vzpomněla. Zpočátku byl člověkem v docela vážené rodině pár století zpátky, kdy ještě neexistovaly počítače natož notebooky či internet. Žil si život vcelku poklidně až jej začínal opravdu, ale opravdu nudit. Měl mladší sourozence, o které se čas od času musel postarat než vyrostli a nechali jej jakž takž na pokoji. Od otce dostal medailon, který se v rodu předával vždy nejstaršímu synovi z potomků. Byl na něj opravdu náležitě hrdý, že tím vyvoleným byl zrovna on. Jednoho dne se stalo, že se ztratila jeho malá sestra. Nebyl by to on, kdyby se ji nevydal hledat. Našel ji. Našel ji před syčícím a prskajícím tvorem, který musel být v ten okamžik šílený. Byla to kočkovitá šelma, kterou nikdy v životě neviděl. Nebyl čas na obdivování, protože jeho malá sestřička seděla natisknutá na zdi a plakala. Zakročil tím, že ji vytáhl na nohy a postrčil ji ať utíká a na něj se neohlíží, což udělala bez váhání. Když byl Hiko stála natočený k prskající a vztekající se šelmě bokem a dohlížel ať jeho sestřička uteče, šelma si tento okamžik náležitě vychutnala. Doslova. Zakousla se mu přímo do boku a povalila jej na špinavou cestu. Zmatený Hiko chvíli netušil, co se děje, a tak měla šelma volný prostor k dalším kousancům až do krve skrze oblečení než se vzpamatoval a pokoušel se s ní rvát. Bezcílně s tím, když už mu již poranila břišní svaly a každý pohyb při zápasu bolel. Podlehl bolesti tak, že se dostal do bezvědomí. Myslel si, že odešel na onen svět, ale světe div se, probudil se. Někde v zapadlé místnosti v neznámé posteli s divným pocitem uvnitř sebe a celkově, že se něco změnilo. Naštěstí medailon ani řetízek, na kterým byl zavěšený nebyl ze zlata jen stříbra. Takový šťastlivec. A tak se z něj stal kočkodlak. Kočkodlačice, která měla za vinu, že jej proměnila, jej naučila jejich společenství a všelijaké další drobnosti o kočkodlacích a dalších nadpřirozených bytostech, které ona sama poznala. Domů se vrátit nemohl, to mu bylo zcela jasné, a tak se rozhodl, že se vydá na cesty, když má skoro veškerý čas světa, aby se podíval všude, kam jej napadne. To by byla první část života. Další část života je mírně rozmazaná, ale jedno je jisté, v té době se spojil s Tay. Stalo se to, když přespával v jedné jeskyni, ve které byly pohřbeny ostatky jiného kočkodlaka, což samozřejmě nevěděl a vyrušil nějakým záhadným způsobem její spánek. Jednoduše se duše Tay rozhodla posednout tělo narušitele. Boj mezi nimi o tělo probíhal tak dlouho až to vypadalo, že má Tay na vrh, ale.. Byl tu malý háček.. Hika nemohla z těla vyšoupnout stejně jako on nemohl náhle vyšoupnout ji. Nějak se do jeho těla vměstnaly dvě duše. Hiko má samozřejmě větší nadvládu, ale někdy sem tam pronikne na povrch Tay, aby si užila, co je ve světě nového. Tak máme první etapu, druhá etapa ohledně spojení a třetí etapa by mohla být ohledně prvotního příchodu do města, ne? Potkal se s upíry. Obvykle se mu dařilo se vyhýbat jiným zajímavým bytostem, které by mu mohli ublížit, ale tentokrát se to jaksi nevyvedlo. Dokonce se sblížil s jednou upírkou natolik, že jí jakožto kočkodlak úplně podlehl. Samozřejmě, že se předtím jednou zamiloval, ale do lidské dívky. Nechtěl ji přeměnit, tudíž jí byl smutně věrně po boku a užíval si chvil s ní. Zpátky k upírce ve městě. Motal se kolem ní ještě jiný upír, který mu připadal velice nesympaticky. Navíc se na něj jednou lepila jiná zrzka. Ona modrovlasá upírka se jmenovala Sarah, Sarah Farre. Dokonce, to se podržte, se jí rozhodl dělat krevní banku. Pravda, když se z něj napila poprvé, bylo to pod pouliční lampou. Život mu probíhal náhle úplně jinak, probouzel se vedle své milované. Opravdu jej někdy až mrazilo, jak zvládala býti studená jako led, ale co by pro ni nepřežil. Dále, co se ve městě stalo. Setkal se se svou neteří. Opravdu to bylo zajímavé setkání, když se dostal do jednoho z obchůdků, když neměl, co dělat a setkal se se starší dámou. Neuvěřitelné, jak je ten svět malý a jak lidé přežívají po generace! Něco se v jeho nitru semlelo, a proto musel vyrazit z městy pryč. Nechtělo se mu, ale kočkodlačí povinnost volala. S němým příslibem návratu zanechal medailon u Sarah v bytě. Věděl, že se neloučí na dobro a navíc opravdu neměl rád loučení, a tak ji zanechal v bytě, když se on sám vytratil pryč. Tímto se ukončila kapitola první návštěvy města, takže nejspíše sepíšu i něco málo o jeho kočkodlačích povinnostech. Obrovské díky patří Taylah, díky které se zapletl do jednoho uskupení kočkodlaků, která si přála všechny jiné nadpřirozené bytosti mrtvé nebo jako otroky s tím, že přeci kočkodlaci jsou nadřazenější než-li ostatní bytosti. Taylah, když byli ještě takoví mírní hňupové za její doby se s nimi spolčila a i sdílela názory. Než to přešlo až v tuto ohromnou maškarádu, díky tomu ji mimochodem předtím zabili a nechali v jeskyni. Opravdu moc si s nimi chtěla vyřídit účty tak moc, že Hiko nakonec svolil s tím, že nebude nikde moc dlouho. Pravda je, že když má velení nad tělem Tay někdy si skoro nic nepamatuje, jindy útržky, ale zhruba ví kolik času uplynulo. Maximálně se sekne o dva nebo jeden den. Bylo překvapivé, že měli stále základnu na stejném místě a nikdy se nikam nehnuli. Ano, popral se s nimi až do krve. Měl na rukou, na srsti, na tlapách, na kůži i v ústech krev. Ohavnou pachuť krve svého druhu, jenž za své nikdy nepovažoval. Samozřejmě tam nebyla nijak velká skupina. Jen okolo tří kočkodlaků, a proto se je vydal na naléhání Tay nahánět. S takovouto prací skončil, opravdu. Už nikdy nechce zabít nikoho svého druhu. Jen díky návalům nepříčetnosti a zuřivosti od Tay se nedokázal ovládat a zabíjel je, i když jim chtěl dát jen za vyučenou. To by bylo proč byl pryč. Samozřejmě se na sebe dlouho nedokázal podívat za to, co provedl. Nechtěl chodit Sarah na oči kvůli svému zlému skutku. Pohřbil tuto pravdu po nekonečném bloudění hluboko do sebe a opět se vydal do města, kde se zamiloval. Doufá, že ji tam opět nalezne, že ji vezme do náručí a skryje obličej v jejích modrých vlasech a utopí se v jejích očích natolik, že zapomene na vše zlé i nemilé.

Vzhled
Nu.. Pravda je kapku nižší než-li ostatní muži. Měří 172 cm na výšku a nějakých 30 a více v leže. Váží kolem 66kg. Barvu vlasů má samozřejmě ohnivou zrz, která přísluší i jeho povaze. Není nijak statný, co se svalové hmoty týče. Jednoduše je tak akorát hubený natolik, aby se mu nedalo říkat, že je anorektik.

Proměna
Jedná se o levharta obláčkového. Přeměna druhé osobnosti byla gepard královský s výraznější černou, ale toho nikdy s největší pravděpodobností neuvidíte. Maximálně jen, coby iluzi..

FC
Andre Klitzke

Majetek
Řetízek z medailonku, přičemž medailon jako takový je u Sarah v bytě. Pár kousků oblečení, což činí kostkovaná košile s trikem, černými kalhoty a pohodlnými boty. Kolem krčku se mu sem tam vlní šála