Povaha
Beny je sebevědomý muž, jež nemá v oblibě, když jej do něčeho někdo nutí. Dřív by se cítil nekomfortně, ale dnes se již umí ozvat. Již s lidmi zvládne mluvit na rovinu a nemá moc rád přetvářku. Co ještě moc nemusí, jsou lži. Ono potom vyvstává otázka, čeho se lež týká. Když by někdo nechtěl říct pravdu o sobě a vymyslí si něco, aby někoho jistým smyslem uspokojil a neptal se dál, nebo ty jiné hnusné lži, přetvářky za účelem využití, ublížení mu a zmatení ho. Dokáže být empatický, chápavý, ale skákat po hlavě si rozhodně nenechá. Když by šlo do tuhého, byl by schopen násilí, ale že by se nudil a mlátil na potkání lidi, to vůbec. Vyhýbá se mu dokud to jen jde a snaží se situaci vyřešit klidně a rozumně. Nemá kolem sebe nikoho, dá se považovat za vlka samotáře, ale vůbec mu to nevadí. Byl v minulosti až moc obklopen lidmi, že si užívá pocit toho, že je volný a svobodný. To ale neznamená, že střídá partnera za partnerem, to ani náhodou. Ať už se v minulosti událo cokoliv, dostal se z toho a snažil se všechno vypustit. Kupodivu se mu to zatím daří.

Minulost
Narodil se do rodiny jedné vlčí smečce rodičům Mereditte a Traevonovi Andreson. Pár let po něm se narodila jeho sestra Julia a rok poté i Simon. Jelikož byl nejstarší, kladl se na něj největší důraz a věčně byl nucen do něčeho svým otcem, již od útlého dětství. Ten chtěl, aby šel v jeho stopách a názor syna jej vůbec nezajímal. Když se chtěl ozvat, otec hodil dost nepříjemný výraz, aby mlčel a dělal to, co po něm chce - a bez debat. Nenáviděl ten pohled. Už jako malý kluk ten pohled přímo nesnášel, ale musel se poddat tomu, co vždy Traevon chtěl. Se svou rodinou měl každým dnem horší a horší vztah. Jelikož jeho rodiče - především otec - lpěli až moc na rozrostu smečky, Beny na jejich vlně nebyl vůbec napojen. Chtěl poklidně žít a vést život jako “normální“ člověk. Denně s ním otec vedl stejnou debatu o tom, že nemá vůbec na výběr, že přeci nezradí jejich smečku a zplodí jednou pokračovatele rodu. Blížily se jeho dvacáté narozeniny. Při jedné rodinné slavnosti, na kterou byl jak jinak než donucen, mu otcem byla představena Amelia. Zavolal si jej k sobě po jedné služebné, jelikož se snažil být co nejvíc v ústraní. Musel jít díky tomu do středu dění netušíc, co se stane tentokrát. Začal mu vykládat o vlkodlačí dívce, jež stála kousek od otce a jeho známého. Jednalo se o dceru otcova dlouholetého přítele, jež má taktéž dlouhý rodokmen vlčí rodiny jako rodina Benyho. Chtěl.. tedy již to bral jako samozřejmost, že se s ní dá dohromady a budou mít potomky - pokračovatele rodu. Vlastně jako vždy jej nezajímal jeho názor. To už se mu ale přestávalo líbit mnohem víc. To už nebyly pokyny “udělej to, udělej tamto,“ ale to už bylo něco, co by pořádně narušilo jeho budoucnost tak, jak si vůbec nepřál. Dívku viděl poprvé a necítil k ní nic. Nechtěl se s ní seznamovat ani nic podobného. Jasně mu tehdy řekl na to, že nepřichází k úvahu a chtěl odejít. To ho ale otec popadl pevně za paži a donutil jej se mu podívat do očí. „Nedělej ostudu. Řekl jsem a tak i bude.“ řekl dost rázně a tím to ukončil. Až pak mohl Beny odejít z téhle pro něj zbytečné slavnosti. Snažil se marně přijít na způsob, jak se z toho začarovaného kruhu vyvléknout nebo to aspoň co nejvíc oddalovat. Roky plynuly a kdykoliv to šlo, otec ho nutil s Amelii trávit čas. Ona je submisivní - zdá se, že hodně - proto ona poslouchala rodiny na slovo a snažila se s ním spoznat. Neříkal, že není hezká, ale.. jemu se dívky prostě nelíbili, nic ho k nim nepřitahovalo. Cítil, že je jiný oproti ostatním členům rodiny, ale dlouho sám netušil, čím to je. Líbil se mu jeden ze služebných, ale nikdy to nevyšlo. Služebný nemohl, jinak by klidně mohl přijít o místo. Beny tomu rozuměl a nic na něj nezkoušel. V jeden běžný den si jej otec z pokoje nechal zavolat do obývacího pokoje, kde na stole ležely nějaké krabičky. Viděl do nich, až se k nim na pokyn přiblížil. Byly v nich zásnubní prsteny. Pomalu, ale jistě začínalo jít do tuhého. Každým dnem se blížilo k přípravám na svatbu a prstýnkem to započínalo. Měl z toho víc a víc nepříjemný pocit. Dostával se do nepříjemné a dost utlačované situace. Musí co nejrychleji zakročit, jinak pak už nebude úniku. Traevon jej přinutil vybrat prstýnky s pomocí Amalie, Který on musel navléct ji a ona jemu. Nechtěl ho. Nelíbilo se mu mít něco takového na ruce. Otec jednou při jedné z dalších rodinných sešlostí přede známými tentokrát oznámil, že započnou přípravy na svatbu, aby o tom věděly všichni, proti čemu se Beny ohradil a na místě prohlásil, že si nikoho nevezme. Otce to rozzuřilo do ruda a vytáhl jej do jiné místnosti, odkud se linula první oboustranná hádka, jelikož se slovně ohrazoval proti všemu, co na něj otec ušívá. Benyho tehdy chytil za oblek a odhodil do protější stěny. Nebyl to příjemný náraz, ale dodnes se jej otec podobně nedotkl, není to vůbec dobré znamení. Benyho tam pak nechal ležet a odešel se slovy, že ať už se laskavě o nic podobného znovu nepokouší. Otec se ale stále překonával a to už šlo přes veškerá práva a hranice. Dostal do jedné místnosti s postelí Benyho, kde na něj čekala Amelia, která dostala pokyny, že jej musí svést. Jasně jí řekl, že ať se nezlobí, ale že s ní nedokáže spát a chtěl odejít, ale.. dveře byly zamčené. Páčil s nimi, ale nic. Dveře byly opravdu pevné a Amellia mu řekla, že dostala pokyn, že pokud se spolu nevyspí, nemůže dát signál, aby bylo dveře otevřeny. Přešel k ní, že přeci musí existuje i jiná možnost. Že by předstírali, ale ona mu řekla, že.. by to nedokázala utajit, prozradila by se a oni by se dověděli pravdu. Necítil se komfortně víc a víc. Dlouho se tomu bránil, nechtěl, byla mu situace velice nekomfortní. Musel. Trvalo, než nuceně na styk přistoupil, ale moc záživný tedy nebyl. Byl pod tlakem, než aby byl vzrušen, takže není šance, že by z toho mohlo vzniknout kupříkladu dítě. Po tom.. “něčem“ Amelia klepla dvakrát na dveře a došlo k odemčení. Rychle na sebe něco hodil a velmi rychle se rozeběhl pryč. Musel se vyzvracet. Cítil, jak se chvěl, ale snažil se přes to, co nejrychleji přenést. Musel se vzpamatovat, aby nabral sílu a už to konečně celé ukončil. Pokud by to takhle mělo pokračovat, zničilo by ho to, takže už musí něco udělat a postavit se pořádně otci. Tu noc toho moc nenaspal, ale potřeboval se s tím sám srovnat a naplánovat. Co dál. Po oné.. dá se říct traumatizované noci věděl, co musí udělat. Během rodinné večeři dalšího dne, kde byla pozvaná i Amelia, sevřel ruce v pěst a vstal od stolu. Zhluboka se nadechl, nabral odvahu a projel pohledem po všech přítomných. Nikdo moc nerozuměl, proč narušil večeři, dokud nezačal mluvit. „Už nebudu hrát něco, co nechci. To zamknutí jsi přehnal a nikdy ti to neodpustím. Není to nic proti tobě Amelie, ale nelíbíš se mi, nelíbí se mi celkově ženy, jsem zkrátka na kl-“ to do stolu pořádně praštil otec a jeho výraz byl ještě horší než kdy jindy. Vstal od stolu díval se Benymu upřeně do očí. „Můj syn není žádný buzerant!! Co se tady snažíš vymýšlet?! Sňatku se nevyhneš, je ti to jasné?!“ zvyšoval po něm hlas, ale tentokrát se nechtěl vzdát a stáhnout. „Je mi jedno, co si všichni myslíte. Nesouhlasím s ničím, nebudu se ženit, nebudu takový, jaký chceš, abych byl, rozumíš tomu??“ pokračoval Beny, jež se nenechal zastavit. To už otec přišel o trpělivost, obešel stůl i část přítomných a napadl jej bez ostychu. Aspoň, že se uměl bránit, tak se tentokrát nenechal. Matka se je snažila uprosit, aby se přestaly rvát, obě strany schytali nějako ránu, ač v Benyho případě šlo spíše o sebeobranu. Musel se objevit až bratr s ochrankou, aby je rozdělili od sebe. Tohle nejspíš byla úplně ta poslední kapka. Navíc se to otec sňatek snažil více urychlit. Pořád si trval na svatbě a tím to haslo. Když pár dní po napadení jeho osoby nebyla rodina doma, přišla jeho chvíle. Napsal dlouhý dopis, kde rozepsal všechno, jak se cítí, ať ho nehledají, a že svatba prostě nebude. Sbalil si něco na sebe, schované finance a zmizel. Jelikož věděl dlouho, že by chtěl jednou odejít, tak si odkládal peníze stranou, až se dost nakupily. Pobalil se, zanechal dopis na stole a zmizel. Odstěhoval se z jihu trochu výše, kde nějaké roky žil, ale tam se jim povedlo ho najít, a kdyby za pomocí násilí - respektive sebeobrany - se neubránil, tak by jej i odvedli zpátky. Měl kliku a věděl, že musí jít ještě víc dál. Po dalším útěku z města se už i cítil volný, čehož si začal konečně užívat. Dělal věci, které by dřív nemohl, nikdo mu nic nenutil a spadlo z něj velké břemeno nechtěné zodpovědnosti. Cítí se mnohem lépe bez vlivu rodiny, ač přišel o rodinné dědictví, stálý zdroj příjmů, zázemí a materiálno. Z jihu se přestěhoval do Kanady a našel si na mapě město San Hillesh. Přemýšlel, zda bude tam nebo se radši usídlí do menšího města, a to v Minew, kde by mohl začít novou a věří v lepší kapitolu života.

Vzhled
Nosí delší tmavě hnědé vlasy s délkou k ramenům. Jsou vlnité a moc jim nemusí věnovat takovou péči, jak byl dříve nucen. Své vousy nechává trochu narůst a pak si je jen zastřihává. Dlouhé mu vůbec nesedí a úplně bez nich.. no připadá si jako děcko. Jeho oči mají hnědý odstín jako dva lískové oříšky. Ve výrazu moc emoce neukazuje, jelikož neměl ani možnost se je naučit, když měl rodinu takovou, jako měl. Jeho výška dosahuje 186 centimetrů s váhou 79 kilogramů. Nevěnuje se úplně cvičení, ale hlídá si váhu, aby nepřibral. Nelíbí se mu velký břicho u ostatních, natož, aby jej měl on sám. Rád nosí pohodlné kousky, ale zároveň aby nějak vypadal, takže jako vadrák nechodí. Od onoho nepříjemného incidentu si občas dá skleničku nějakého dobrého alkoholu a stal se i kuřákem. Nejde na něm poznat, že si něčím prošel, spíše je rád, že má konečně svobodu. Má stále doma schovaný zásnubní prstýnek, kterého se ještě nestihl zbavit, ale má to v plánu.

Proměna
Mění se v šedého vlka s občasnými trochu tmavšími fleky po srsti a červenýma, až skoro rudýma očima, kterými by dokázal propálit pohledem díru do duše. https://cz.pinterest.com/pin/60798663711976674/

FC
Kit Harrison

Majetek
Má nějakou hotovost, větší batoh s oblečením, ale ve městě je nový, takže si hledá bydlení. Prozatím přebývá na ubytovně. Nic extra, ale začátky nejsou vždy jednoduché