Povaha
Velmi spletitá osobnost zahrnující mnoho aspektů různě se dělící povahy. V základu však stále zůstává poněkud nerudná a uzavřená vůči všem, kteří by byli s to navázat s ní nějaký přátelský vztah. Odmítavá v otázce vztahů s kýmkoli a jakýmkoli způsobem, pocit, že musí navěky zůstat jen sama se sebou u ní přebírá kontrolu. Nejde však říct, že by byla jednoznačně v nesociálním prostředí a to neustále. Je jisté že mezi lidi chodí, ovšem vzájemné interakce vynechává z důvodu pocitu jejího možného poškození. Svému okolí se tedy těžko otvírá a je otázkou, zda je to vůbec možné. -Odpověď je kupodivu jednoduchá a překvapivá. Ano, a docela snadno. Jde však jen o správné působení na její osobu a jen samotné slovo, které ji nějakým způsobem zaujme, hraje ve váš prospěch. Pokud jste však příliš podlézaví, nemáte šanci ani při tisíci takových slovech, jelikož má ráda svůj svatý klid v organizovaném chaosu jejího malého vnitřního světa. Právě proto se velmi stěží pouští do nových přátelství, či mluvení s lidmi obecně. Zdá se, že už to vzdala, ač to také není tak úplně pravda. Důležité je hlavně vědět, že její tvář naprosto nezaujatého člověka tam zůstane navždy, ať už se budete sebevíc snažit ji setřást. Je to její součástí, a i když bych ráda řekla, že ve skutečnosti není mrzutá, věčně nespokojená a skeptická, nechci hned lhát, a tak budu muset tuto domněnku potvrdit. Opravdu je to za všech okolností velmi pesimistická osoba s poměrně cynickým náhledem na většinu věcí, se kterými se kdy setká. Tato její část nezmizí ani při vzájemném poznání a rozpuštění ledů. Není to však ani zdaleka vše, jelikož i ona má světlé stránky, které sice její povahu nesmyjí, ale prosvětlí ji pár nezamýšlenými úsměvy, které pro jednou nejsou ani tolik posměšné, občas nějakými hřejivými slovy a sem tam nějakým přátelským šťouchnutím, což je pro ni největším projevením jakéhosi vztahu. Pokud něco sama nechce, nestane se to, dokud nezmění názor, nebo nenastane přesně ta situace, kterou potřebuje. Ve své podstatě tedy hodně lpí na svém svobodném rozhodování, možnosti volby a vědomí jistoty sama v sobě. Mezi její klady by mohla patřit inteligence, smysl pro detail, upozaděné vůdcovské schopnosti, díky kterým by se popsala spíše jako našeptávače ve stínech. Záporů je poté tolik, až je zřejmě zbytečné si je všechny představovat. Jedním z nich je ale například i to, že pro své přežití je schopná udělat cokoli a zradit v podstatě kohokoli. Má svou čest a jistá loajalita se najde také, ale v otázce bezpečí je pro ni důležité to její, případně někoho, kdo by pro ni byl potencionálně důležitý (hodně štěstí). Ano, je tedy schopná zrady a také ji umí pochopit, nikoli však tolerovat, jelikož si je vědoma nepřipuštění z druhé strany. Občas se tedy kvůli jejímu bezohlednému chování zdá, že za to může absence určitých emocí, ovšem je to právě jejich nedostatečným naplněním, či přílišným cítěním, které vede v mnohých chvílích k potlačování. A tak se stává mrzutou, pochybovačnou, napovrch egocentrickou a uvnitř asketickou – to z jediného důvodu, přeci jen člověk, kterého nenávidí na celém světe nejvíce, je ona sama.

Minulost
Ophelia vzešla ze spojení francouzské a anglické rodiny čarodějů, narozena a vychovávána byla ve Skotsku v Inverness, což často prozradí i její akcent. Spolu s jejím bratrem – dvojčetem, byla vychovávána striktně dle starých tradic, které obě rodiny sdílely. Žily ve velkém domě, který byl chladný jako zimní rána. Její dny se skládaly z vyučování se soukromými učiteli, hledání svého „volání,“ jak tomu rodiče říkali (ačkoli se jednalo jen o výběr zaměření,) a následné peskování kdykoli výsledky jak její, tak jejího bratra nebyly žádoucí. Mimo to se její volnočasové aktivity točily kolem pár vybraných činností. Jízda na koni z nich byla snad nejméně zastaralá. Celkově prožila své dětství v malé bublině blízké rodiny a jen zřídkakdy vídala kohokoli jiného. Byla vychovaná způsobem, který zformoval její poněkud odtažitou povahu, vždy spoléhala jen na sebe, a to i v momentech, kdy potřebovala někoho po svém boku. S bratrem měli komplikovaný vztah, byla jediná, kdo se mu dokázal dostat pod kůži a on jí, neustále byli poštvávání proti sobě – kdo je chytřejší, kdo je nadanější. Rivalitu, kterou se v nich snažili rodiče probudit však nikdy nedosáhla takového rozpětí, jak by si přáli, a Ophelia byla po většinu času spíše lhostejná než kompetitivní. Brzy bylo jasné, co je jejím pravým talentem, zatímco její bratr byl mistr Illuzionismu už od dob, co pamatuje, ona vyvinula své nadání v Telekinezi, která byla pýchou matčina rodu. I proto byla neustále peskovaná při jakékoli malé chybičce a doháněna na pokraj svých sil při výcviku, kterému ji podrobovala. Nikdy však ani necekla, časem zkrátka přestala poslouchat co její matka říká – ignorovala celý svět kolem ní. V patnácti letech byli představeni do společnosti, tehdy se jejich dům začal hemžit i dalšími čaroději mimo jejich rodinu. V letních měsících navštěvovali sídlo ve Francii, ze které pocházel jejich otec, jinak se však jejich život příliš nezměnil. Každý den se zdál naprosto stejný, organizovaný chaos nutící Ophelii utíkat do vlastního světa, který si tak těžce budovala již od mala. S ostatními čaroději se příliš nepřátelila, vlastně s nimi mluvila jen v případě, že musela. Jako vždy se snažila zůstat mimo dění, hleděla si svého a doufala, že se jí nedostane přílišné pozornosti. Její život byl mix nudných událostí, akcí, přes které trpěla se zaťatými zuby a snažila se vypadat, že si je užívá – ale to bylo daleko od pravdy. Její rodiče se také tvářili, jak jsou hrdí na své potomky, i když za zavřenými dveřmi to vypadalo jinak. Naštěstí to většinou nezašlo dál než na urážky a ponižování, ale i to v nich zanechalo jisté rány, se kterými se každý rovnal po svém. Z Ophelie se časem stala ledová královna, odmítající poslouchat cokoli, co jí nakázali s podivnou lehkostí, jako by se jich snad ani nebála, a když její rodiče naznali, že nebude konat dle jejich usouzení, rozhodli se ji poslat pryč, snad vzduch rodinného sídla v odlehlém městečku ve Francii bude správným místem pro její nápravu. Z toho, co zaslechla, její odchod v sedmnácti letech vyvolal v jejím bratrovi jakousi rebelskou fázi, na chvíli dokonce i myslela, že ho pošlou za ní, ale nikdy se v sídle neukázal. Dva roky strávila pod dohledem otcovy rodiny, neschopna setkat se s nikým mimo sídlo, začala si dělat přátele mezi služebnictvem. Ačkoli přátelství by se tomu zcela říct nedalo. Byla zvyklá být sama, ale přeci jen toužila po něžných slovech a pochopení. Tehdy potkala syna kuchaře, který v sídle svému otci vypomáhal. A jak už to bývá u mladých lidí, zamilovali se. To však nemělo dlouhé trvání, jelikož všechny pěkné okamžiky jednou musí skončit. Když se dozvěděla, že je těhotná, netušila, co dělat. Strávila hodiny v knihovně domu, snažící se najít cokoli, co by jí pomohlo se této komplikace zbavit. S chlapcem se přestala vídat a ponořila se do hledání řešení. Jenomže jejího nezvyklého chování si všimli její prarodiče – a nedlouho poté se dozvěděli o jejím těhotenství, které mohlo pošpinit jejich rod. Peklo na zemi se tehdy strhlo, během jednoho večera byly sbaleny její nejdůležitější věci a nad ránem už seděla v letadle do Kanady za vzdálenými příbuznými. Nestihla se ani rozloučit – nikdy se o tom nedozvěděl, alespoň ne od ní. Nikdy však netušila, jaké osvobození a únik přinese vyhnání do Kanady. Poté, co podstoupila potrat, zůstala u příbuzné jejího otce, nevěděla přesně, jaké bylo její postavení v rodině, říkala jí teta, nebo občas jejím jménem. Žila s ní pár let v hlavním městě, naučila se jejímu řemeslu, poznala bylinky, oblíbila si alchymii a na moment konečně neměla pocit, že žije v poutech přikovaných k zemi. Bylo to pěkné, klidné, ale stále se zdálo, že jí něco chybělo – prahla po naprosté svobodě a osamostatnění, ale tomu nikdy nebyla učená. Jistě, naučili ji, jak se spoléhat na své schopnosti, ale nikdy jak si najít místo ve světě. Mučila se těmito myšlenkami natolik dlouho, že ji její teta prokoukla – ta zatracená ženská měla vždy zvláštní schopnost číst v lidech. A ve svých pětadvaceti byla poslána do San Hillesh najít nový začátek za záminkou spravování krámku se starožitnostmi a bylinkami. Přímo nad ním byl také malý byt, nic na to byla zvyklá od své rodiny, velké domy, sídla plná přepychu, ale z nějakého důvodu si na to velmi rychle navykla. O své minulosti nemluví, vlastně, za ten rok, co ve městě se jen stěží bavila s někým mimo krámek nebo občasnou návštěvu baru či hospody.

Vzhled
Není příliš vysokého vzrůstu, celkově je poměrně drobounká. Měří 164 cm, má hubenou figuru a úzký pas, mimo to však příliš do očí bijící přednosti nemá. Má charakteristický vzhled, který kombinuje jemnost a atraktivitu. Její dlouhé, světlé vlasy mají vzdušný a hravý vzhled, a její pleť je světlá a hladká. Má výrazné modré oči, které přitahují pozornost, a její rysy obličeje jsou jemné s výraznými lícními kostmi.

FC
Dove Cameron

Magie
Věnuje se především alchymii, ačkoli její pravý talent se nachází v telekinezi – tu však nepoužívá, pokud nemusí a když ano, může se stát že ne zcela tak, jak by si přála. Přeci jen, tato specializace jí tak nějak leží ladem po většinu času.