Povaha
Friedrich je zvláštní. Je kamarádský a komunikativní. Nedělá mu problém se spřátelit s téměř kýmkoliv, pokud s tím problém nemá ta druhá osoba. Má takový pozitivní šarm a na první pohled se může zdát trochu šáhlej. Má mírný ADHD a furt má potřebuje něco dělat. Neustále má na tvářích pro něj typický úsměv, úsměv to není jen tak nějaký, je to přímo psycho úsměv doprovázený někdy až nezastavitelným smíchem, který patří k jeho image. Směje se vlastně všemu, i utrpení, bolesti a vyloženě se řeže smíchy, když vidí krev, hladí ho to po duši a proto je taky inkvizitorem v týmu Delta. Strašně rád subjektům dělá z jejich posledních chvílí na světě peklo. Proříznout subjektům průdušnici a nechat je se dusit vlastní krví, pouštět jim do plic amoniak, či jim postupně uřezávat kusy těla, jako se dělá s masem Jamón Ibérico se pro něj stalo dokonce až každodenním procesem, bez kterého nejde snad ani spát. Jeho psycho já se snaží skrývat, ale každý, kdo o něm ví trochu víc a poznal ho, moc dobře ví, co je zač. Většinou se mu lidi snaží vyhýbat a nenaštvat ho. Friedrich to nechápe, snaží se s každým být kamarád, ale s psychopatama se asi lidi neradi baví. Friedrich je jinak citlivý člověk. Jeho velkou slabostí je láska, po které celý život touží. Možná i byl spouštěčem jeho psychoušství ten fakt, že ho nikdy nikdo neměl nějak nadměrně rád.. To se však nikdo nikdy nedozví, protože jakmile se někdo o téma láska před Friedrichem zmíní, sám moc dobře ví, co s tím toto téma dokáže udělat, a jak moc ho může zlomit. Místo toho si jde kopnout do pár upířích těl, prostrčit šroubovák skrz ucho vlkodlaka, či podobné zvěrstva, u kterých často třeba i obědvá, večeří nebo snídá.

Minulost
Friedrich se narodil v Duisburgu zcela německé rodině, ale nebyl to oblíbené dítě. Byl prvním z tří bratrů a jeho rodiče se spíš věnovali jim. Friedrich byl spíš jejich takový experiment, jaké to vůbec bude mít děti a pak jako by na něj zapoměli. ,,Tati! Dnes ve škole jsem byl pochválenej" jeho otce vůbec nezajmalo a poslal ho do pokoje. Friedrich z toho ale nikdy nebyl nějak smutný, říkal si, že to je jejich chyba, on je přece ten nejlepší ze všech svých sourozenců (což víceméně byl, měl super známky a snažil se i sportovat, to však brzo pominulo). Na své střední škole se seznámil s jednou velmi fajn holkou - Eleanorou. Už na první pohled se do ní zamiloval. Byla to výjimečně krásná, blonďatá, modrooká dívka s perfektním obličejem, žádné nerovnosti a neustále pozitivním výrazem. Friedrich se prostě nemohl udržet, furt se jí snažil až by se dalo říct lézt do zadku. Eleanor byla taky kamarádská, takže tu kamarádskou auru Friedrichovi taky opětovala. To dalo Friedrichovi naději, že tu lásku i ona opětuje. To byla čirá naivita a když si své srdíčko Eleanoře vylil, byla to totální katastrofa. Odmítla ho se slovy "Promiň Friedrichu, ale si jen super kamarád." Jak na tom bylo jeho mentální zdraví, si asi každý dokáže domyslet. Ale jeho veselé já nic nedalo najevo, ani rodičům, ani kamarádům. Jakmile dodělal všechny školy a padlo mu osmnáct, odešel z domu a ani rodičům nic neřekl, bral je jako okovy, jako minulost, které se musí zbavit. Friedrich se odstěhoval právě do San Hillesh, onoho kanadsého města. Proč zrovna tam sám nemá ponětí, ale už od začátku jeho pobytu byl s tímto místem spokojený. Jeho přirozený vzhled, přilákal ve večerních hodínách upíra, co měl nekalé myšlenky. Friedrich, zmanipulovaný jeho naivitou a nadšením z nového města, rád nasednul k němu do vozu pod záminkou toho, že mu ukáže krásná místa v San Hillesh, ale nakonec se dostal k upírovi domů, Ten nebyl příliš zkušený a při tom, když se ho upír tupě pokusil vysát se Friedrichovi povedlo utéct po menší rvačce, utíkal strašně dlouho a nejrychleji co to šlo až pak padl únavou, naštěstí už v bezpečí. Byl v rozpacích, ,,co mám dělat" si říkal. To však dokud se nedozvěděl právě v onom Baru Poison Bite o Inkvizici, která se zaměřovala na vraždění těchto tajuplných monster. Objev jako zjevení Boha, zkrátka se Friedrichovi rozzářili oči (a nebyl by to on, kdyby se tomu nezačal řechtat). K inkvizici se následně šel přidat, byl velmi motivovaný a stál si za tím, že se tam prostě dostane. Výcvikem docela dobře prošel, občas měl malé problémy, ale nic významného. Při své zkoušce našel krásnou vlkodlačku (pro ty má zejména slabost a jsou to nyní jeho nejoblíbenější subjekty) a strašně krvavou smrtí jí zabil. Nebyl by to však Friedrich kdyby se u toho neřezal smíchy, ten jeho smích byl tak šílený a hlasitý, že ho museli instruktoři utišit. Ta vlkodlačice se topila ve vlastní krvi a rozhodně to nebyla ta nejsladčí a nejrychlejší smrt. Výcvikem tak prošel a dostal se do týmu Delta, kde dodnes operuje. Hraje si na takový svůj malý koncentrák pro nadpřirozené (jak vtipné, k jeho německému původu).

Vzhled
Není nijak příliš hezký, či škaredý. Má modré oči a světle hnědé vlasy. Obličej nemá vyhlazený a má na něm mnoho zahojených jizev, které mu způsobili někteří nadpřirození. Tak či onak se ale o svůj vzhled stará a působí čistě. Není tlustý, ani nijak hubený, ani není nijak příliš svalnatý, spíše disponuje takovou tou přirozenou sílou normálního dospělého jedince. Po těle má podobně jako po obličeji mnoho jizev. Vysoký je asi 180 centimetrů a váží 70 kilo.

Proměna
Káně Harrisova

FC
Daniel Brühl

Majetek
Vlastní malou garsonku, kde žije sám. Má starou Toyotu Hilux, není zrovna v nejlepšim stavu, ale furt jezdí. Kazí se mu tam aspoň jednou do půlroka něco. Autům moc ale nerozumí a nechává to bejt, dokud prochází technickou, je mu to ukradený. Otázkou je kdy mu upadne zrcátko, nebo třeba rovnou celý kolo, nedej bože náprava.