Povaha
Ericův charakter je poměrně komplexní a složitý. V první řadě se vždy snaží být gentlemanem, ale je to hlava dubová. Eric byl šlechtic už jako člověk, Plavání, šerm, taktika a filozofie. Dostalo se mu od všeho trochu a zbytek ho naučil život. Ericův charakter patří k těm, kteří neradi bojují zbytečně, zažil si na to bojů už dost a nebaví ho se stále opakovat. Eric je ten, co se o sobě rád rozpovídá v maličkostech, ale důležité věci se objevují až o dost později. Není z těch, co by vybouchli moc snadno, ale když se to stane, přestane vnímat jakékoli morální zábrany a jedná. Pro svůj obecný odpor k násilí bývá považovaný za slabocha, ale většinou je to jen velice dobrá maska bestie, kterou sám v sobě drží. Patří mezi ty herce, kteří vás donutí uvěřit, že ho znáte a v tu chvíli udělá něco, co byste rozhodně nečekali. Spousta lidí i jiných tvorů se kterými se setkal snadno nabude dojmu, že je hodný, nebo dokonce snad přátelský... netuší, ale, že každý přestupek, co v jeho očích udělají, dostanou nazpět dvojnásob... Eric je vcelku komplikovaná osoba. Za více než tři staletí svého života zažil napjaté okamžiky stejně jako poklidné dny. To však nic nemění na tom, že jeho základní povahové rysy se nezměnili ani o píď. Stále je to tvrdohlavý pacholek, co se stará v první řadě o sebe. Obvykle jeho dobro souvisí se snahou žít si v poklidu na svém písečku a nikoho extra neotravovat. Zažil válku v mnoha jejích podobách a i z toho důvodu se vyhýbá větším konfliktům. Nebavilo ho, když se parta sotva 30 letých upírů rozhodla, že bude dobrá zábava je lovit... a o to víc ho nebavilo, když jejich hlavy následně napichoval na kůl. Ericova obvyklá snaha je zůstat v klidu, co nejdéle a řešit problémy diplomaticky nebo s úsměvem na tváři, bohužel i on má svoje limity, které někteří prostě rádi překračují. Za dob své největší slávy vedl často jiné lidi i upíry do bojů, ze kterých se stávala jatka... jenže s časem přišlo i omrzení toho všeho. Snaží se stále učit ze svých chyb, ale s věkem přichází i jistá pohodlnost, co se toho týče. Nejpodstatnější informace je však, že Eric víceméně nikým nemá důvod opovrhovat... ačkoli o lidech nemá moc valné mínění, nemá důvod s nimi nejednat čestně, dokud toto jednání pochází i od nich samých.

Minulost
Dětství: Narodil se jako třetí syn do francouzského šlechtického rodu Baudelaire. V den jeho narození bylo zabitých přes sto mágů a šarlatánů, kteří předvídali příchod dívky a míru. Nikdo moc neví, co se dělo do chlapcových pěti let. Poprvé ho jako Erica Baudelaira představili na královské recepci den před jednou z nejkrvavějších bitev. Již v té době měl chlapec znepokojivé rudé oči, podle některých od pohledu na krev, která zbarvila následující den bitevní pole. Eric šel životem dál. Pilně studoval filozofii, umění taktiky, diplomacie i etiky. Stejně tak pilně cvičil umění boje a se svými bratry prováděl na hradě lumpárny. Jeho starší bratr nedokázal snést pomyšlení, že ten nejmladší z nich se stane nesmrtelným, zatímco on ne. Rodina znala upírská tajemství a všichni její členové byli vázaní přísným mlčením ohledně tohoto. Jeden z členů rozvětvené rodiny byl zrozen již jako upír a i z toho důvodu se tato tajemství držela daleko od zvědavých očí. Kde se objevil jeho strach z hmyzu Eric sám nedokáže přesně určit. Ale tuší, že v tom má prsty jeden z jeho bratrů. Dospívání: Osmnáctiletý Eric byl postavený do těžké situace. Na jednom z vojenských tažení se generál oběsil, protože věřil, že bitva je prohraná. Eric stál před těžkou volbou, vést muže do bitvy a možná se nedožít ani svého upírství, nebo ustoupit a nechat se zajmout. Nemohl by to být Eric, hlava dubová. Nenechal se zastrašit svým nadutým protivníkem, který věřil, že má výhru jistou. Zavolal si několik čarodějů a nechal je použít jejich "kouzla". Tu noc na bitevním poli hořela zelená světla. Většina protivníkovi armády se rozprchla a zbytek už bylo snadné pobít. Ericovo první vítězné vedení bylo následováno mnoho dalšími vyhranými bitvami. Do svých osmadvaceti dobyl po boku svého otce celé království nazpět. Možná to byla boží moc, možná jejich zvláštní taktika, která bořila stereotypy. Bylo tu však i dost prohraných bitev. V mezi čase se stihl oženit, zplodit dceru a stát se upírem. Dospělost: Za svůj upírsky krátký život potkal mnoho zajímavých úkazů. Strávil několik desetiletí napůl jako žena na panství svých dobrých přátel, kde se oddávali všemožným rozkoším a objevovali zákruty upírství, strávil také mnoho let na palubě lodi při plavbách po mořích... Nejhorší období jeho života bylo těsně před dosažením 130 narozenin. Vylodil se v zemi, kterou ovládaly zvláštní společenské i rasistické ukázky špatné hygieny... I přes veškerou svou snahu a práci, mu jeho úspěchy v politice a smíru zkazila jedna nadutá vlkodlačice, nutno podotknout, že to byla ona, kdo ten souboj vyžadoval v první řadě, a následně nejen prohrála, ale ještě se urazila. (Tady Eric prostě nepřizná, že to je jeho vina, i když možná trochu podváděl...) Po těchto událostech se Eric ani nesnažil obnovit přátelské a spojenecké rozhovory, které by mohly ukončit nepříjemné napětí, které na ostrově panovalo. Rozhodl se stáhnout se do ústranní. Někdy v té době také jeho přátelé upíři zjistili, že se neshodnou na jedné zásadní otázce: jednání s lidmi. Zatímco Eric a pár dalších starších upírů nevidělo tak velký problém v podobě zajetí nevinné dívky a přivedení ji jako narozeninového dárku (a také vyvraždění její rodiny). Polovina upírů, kteří nedosáhli ani 100 let a jedna pološílená, které jej sice dosáhla, ale myslí ne, to jako problém viděli. Eric se cítil uražen, protože to byl jeho dárek, v první řadě... ve druhé řadě jeho partnerka byla na této oslavě uražena a ta holka, co mu byla dovedena byla velmi nepodstatná, co se týkalo jakéhokoli dalšího jednání, mohl ji prostě pustit později. (Ne, že by to někdo z těch mladých upírů dokázal pochopit...) Vznikla občanská válka mezi upíry. Eric se do troho skutečně nechtěl motat, ale díky svým konexím a známým se stal nejprve pravou rukou vládce a později i vládcem samotným. Tehdy začínalo jít do tuhého. Erica napadl jeho velmi dobrý přítel a pokusil se jej zabít se lží o tom, že se stal opět člověkem. Eric mu to prostě nevěřil, vznikla třenice, kterou onen mladý upír řešil napadením a následným zbabělým úprkem. Logicky to Erica rozzlobilo. Oficiálně ho označil za zrádce a nechal na něj vypsat odměnu, čímž tak trochu způsobil pád celého tak tak fungujícího systému. Po tomto se rozhodl vrátit se na moře. Několikrát se na ostrov vrátil, ale bylo mu jasné, že z něj udělali figurku ve své hře a tuto snahu sabotoval svým odchodem. Při poslední návštěvě zjistil skrze svou služebnou, (tu dívku, co dostal k narozeninám), že ho jeho partnerka navíc podvádí s čerstvě proměneným... (ztratila pro něj úroveň, ale to je jedno z tajemství, co si nechá pro sebe sama.) Následující noc se rozhodl nastavit nová a vlastní pravidla. Zničil tábor proměněnců a spolu s několika věrnými vyhráli poslední bitvu v jeho životě, kdy rozdrtili povstalecké upíry. Jejich hlavy vyvěsili na kůly a na jejich vlastní hradby, jako varování. Jelikož politika na ostrově byla v té době velmi proti upírům, rozhodl se Eric, že nemá cenu zůstávat... A pak nasedl na další loď... vstříc novým a lepším místům. Několik měsíců se regeneroval na zvláštním území, kde potkal velmi milou zlodějku... ale vše jednou končí... čas plynul a Eric nakonec skončil na jednom z ostrovů, kde vesničané ani pořádně neovládali jeho rodný jazyk. Považovali ho za monstrum, ale koho by to trápilo? Byli to jen lidé. Byla docela náhoda, že na ostrov přijeli výzkumníci, kteří mluvili civilizovaně a Eric se díky nim dostal do Kanady... Ne, že by si stěžoval, bylo osvěžující zase pro změnu žít normálně. Tedy, pokud šlo normálem nazývat tohle moderní společenství... Jeho setkání s jedním z mnoha lidí neproběhlo ideálně pro toho člověka a Eric si tak přivlastnil jeho byt...

Vzhled
Eric se svými 168 centimetry a 65 kg rozhodně nepatří mezi těžké váhy upířího klanu. A přece má jakýsi nebezpečný vzhled bestie, hlavně díky jeho rudý očím, které má již od narození. Tehdy nikdo neznal vrozenou poruchu melaninu, která mu způsobovala barvu očí k rudé více než k jakékoli jiné barvě... Naštěstí to jeho rodina brala za znamení a rozhodla o jeho proměně jakmile dospěje 20 let. Eric je a byl gentleman, což se odráží na jeho oblečení... Nosívá bělostné košile a vždy oblek. Zahlédnout ho v něčem pohodlnějším, co není pyžamo je velmi vzácné. Dbá na svůj vzhled a udržuje si profesionální nebo milý úsměv... ve většině případů, není lehké ho naštvat, ale nedoporučuje se to. Ve chvíli, kdy ho zahalí vztek, jediný úsměv, který se na jeho tváři objeví, je ten vražedný. I přes malou výšku pak působí jako dost nebezpečný tvor. Trochu větší špičáky jsou většinu času skryty, ale sem tam je na někoho vycení a jemu dosud mírumilovnému vzhledu to přidá na vážnosti. Eric má černé kudrnaté vlasy, které jsou trochu delší, ale stále ne tolik, aby si je mohl dát do culíku. Nosí u sebe vždy stříbrnou sponu ve tvaru lišky, která mu spínávala plášť, nyní je to jen brož vhodně umístěna na kapse nad kapesníčkem... dále pak u něj je vždy stříbrný rodový prsten, který nosí na prsteníčku pravé ruky, bez ohledu na to, že s tím působí velmi starodávně. Svým způsobem tím odkazuje stále na to kým je.

FC
Aidan Turner

Majetek
Rodový prsten ze stříbra a stříbrnou brož ve tvaru lišky s rudýma očima (namísto očí má rubíny), apartmán (4 místnosti + koupelna) s pěkným výhledem, auto, moderní udělátka (telefon, počítač) a černého kocoura jménem Shota.

Dodatek
Eric přijel do města teprve nedávno a civilizaci jako takovou neviděl více než 150 let... možná ještě déle s ohledem na jeho život na zastaralých ostrovech... i z toho důvodu opravdu s moderními věcmi neumí a telefon, počítač i jiné kravinky mu moc smysl nedávají...