Povaha
Reso je velice zvláštní dívka. Vzhledem k jejímu "daru" nemá naprosto žádný strach z nebezpečí či smrti. Snaží se si života co nejvíce užít. Baví ji dělat různé šílené kousky, nedělá jí problém skákat autům do cesty, skákat z výšky, hluboká voda ani temné uličky. Ráda chodí do různých barů, a tráví v nich poměrně hodně času. Má ráda alkohol, ale jelikož je na dně, musí se většinou někomu v baru pověsit na krk a socknout ho o nějakou tu skleničku. Nemá zábrany co se chování týče, je jí ukradené nějaké slušné chování, nebojí se toho, že by jí někdo náhodou v ráži či nasranosti zranil. I kdyby ji někdo zřídil příliš, ona se za pár minut posbírá a půjde o dům dál. Nemá se naprosto čeho bát. Nesnáší svoji schopnost. Přijde jí to k ničemu..není silná a nemůže se bránit prakticky ničemu. Většinou je hodně tvrdohlavá, hodně odporuje, je dost přímá v tom co si myslí. Vzhledem k tomu jak ráda provokuje se často dostává do nepříjemných situací. Hádky a výhrůžky jsou pro ni na denním pořádku. A proto, když jí někdo vyhrožuje tím, že jí zabije, tak se směje a onu osobu spíš ještě provokuje k tomu aby se o její život opravdu pokusila. Ačkoli si života poměrně užívá, žít jej nechce. Přijde jí, že život bez risku je o ničem. A pro ni risk nic neznamená. Kdyby se jí naskytla příležitost život opravdu ukončit, skočí po tom okamžitě. Nerada zůstává někde delší dobu, raději cestuje protože nemá ráda jednotvárnost. Poté co strávila tři roky pod zemí v rakvi má poměrně silnou klaustrofobii. Když se dostane do malého prostoru jednoduše ji to odrovná a je jí zle. Většinou se klepe a pokud je jí zamezeno dostat se ven, začne jednoduše s nářkem, pláčem a mlácením do stěn, nehledě na to jak moc si při tom sama ublíží. Někdy se při tom ukáže i její druhá část. Ona samotná se smrti nebojí a to platí i pro smrt lidí v okolí. Nikdy si nenašla nikoho o koho by měla vyloženě strach a tak je jí smrt i bolest ať už její, či někoho jiného naprosto ukradená. Nemá ráda lidi, jsou podle ní obyčejní a nudní. Pokud se jí nepodaří vyvolat nějaký pořádný poprask nebo se jí někdo ve společnosti nevěnuje, velice rychle se začne nudit a vyhledává jinou zábavu. I přes poměrně smutný živůtek a temné myšlenky je Reso rozpustilé děvče, které se v jednom kuse usmívá, uculuje a žulí. Usměvavá, drzá dívka je ale jenom jedna její osobnost. Je tu ještě Ginger. Na rozdíl od Reso, která si z ničeho nedělá těžkou hlavu a prakticky pořád nese úsměv, pohled Ginger, je pohled masového vraha. Chladná, bez emocí, odhodlaná ubližovat a pokud je to třeba tak i zabíjet. Ginger je alterego Reso, které si Reso vytvořila když byla zavřená v rakvi. Ginger se dostane do vedení jen pokud je Reso v opravdu velikém stresu. A jelikož v rakvi byla ve stresu permanentně, poté co se ukázala Ginger byla po většinu těch tří let Ginger ta, která byla terorizovaná věčným dušením a strachem. Ginger je naprosto chladná, jediný účel který tato osobnost má, je chránit Reso. Ve chvílích kdy je Reso až příliš vystresovaná se ukáže Ginger. Ginger je oproti bezbrannému koťátku Reso, kočka s poměrně ostrými drápy. Ačkoli není silnější, nedělá jí přílišný problém zasadit ránu a případně se i ubránit, nebo se alespoň snažit. Ačkoli je Ginger tvrdohlavá, vzpurná a nedává najevo emoce, nesnáší selhání a dost ji ničí, když nedokáže Reso pomoci. Ginger sebe samu bere jako Resina strážného anděla. Každopádně pokud Reso necítí opravdu veliký strach, Ginger se neukáže ať se děje co se děje. I když je to Ginger, kdo právě ovládá její tělo, mluví o tom jako o těle patřícím Reso. Ginger má Resiny vzpomínky a ví přesně co se s ní kdy stalo. Reso o Ginger nemá naprosto žádné ponětí a kdykoli Ginger přijde, má Reso okno. Bohužel, jak Reso začala chápat, že je nesmrtelná přestala se bát. A tak Ginger už asi padesát let nevykoukla..

Minulost
Reso se roku 1904 narodila do smíšené, bohaté rodiny v Itálii. Matka byla koreika, otec ital. Až na občasné hádky jejích rodičů byla naprosto spokojené dítě. Při nástupu do první třídy očekávala, že bude mít spoustu přátel a že ji lidé budou mít rádi, těšila se tam. Přešlo pár měsíců a místo přátel které si tak přála začala šikana. Nic vážného, zpočátku šlo jen o výsměch a odstrkování. Ignorovala to. Jak rostla ona a její spolužáci, rostla i intenzita se kterou ji šikanovali. V páté třídě začalo pravé peklo. Stačilo aby udělala naprosto cokoli a spolužáci v tom našli něco, co je donutilo po ní jít. Nejhorší to bylo s jejími třemi spolužáky Christianem, Philipem, Andrewem. Třída samotná o ni později už nejevila zájem, byla vyvrhel. Obětní beránek kterého si bohužel musí vybrat v každé skupině. Někdo kdo je slabší, někdo kdo je jiný. Tihle tři si však Reso jednoho dne vyhlédli po škole a nehezky ji zbyli. Ne, že by jim nestačilo ji drtit psychicky, krást jí věci a vysmívat se jí, museli jít ještě o stupeň dál. Poté co s ní skončili zůstala ležet na zemi. Plakala. Moc plakala. Nikoho to ale nezajímalo. Šikana dál gradovala, až to došlo do stádia, kdy se ji pokusili jen tak pro své pobavení shodit ze schodiště. Tenkrát když ji strčili, chytila se Christiana a strhla ho s sebou. Christian skončil s otřesem mozku, ona byla v pořádku. Tenkrát nevěděla co si myslet. Aby toho neměla málo, dozvěděla se od rodičů, jaká je to nešikovná, zlá holka. Nikoho nezajímalo, že to ona je oběť. Vyklepaná Reso neměla ponětí co si počít a tehdy jí prvně napadlo si ublížit. Sebepoškozování brala především jako volání o pomoc, která nikdy nepřijde. Rodiče, ačkoli ji brali jizvy jako její vlastní hloupost a nešikovnost. Od chvíle kdy se Christian vrátil zpět, začal být ještě horší a začal Reso pronásledovat jako lovec zraněné zvíře. Neměla chvíli pokoje a bylo to horší a horší. Konečně ukončila základní školu a šla jinam. Rozhodla se pro školu v jejím městě, kam bohužel přišel i jeden z jejích šikanátorů, a právě ten který byl nejhorší a nejvíce ji nesnášel. Christian. Bohužel ji s ním dali do třídy a vše bylo nanovo. Jednou si tak pomalu odcházela ze školy, když uviděla Christiana, jak jí jde naproti. Na tváři měl ten divný úškleb, který znala až moc dobře. Nechtěla. Nechtěla znovu cítit bolest, nechtěla znovu plakat. Vystresovaná a vyplašená Reso se pokusila bránit a dopadlo to nehezky. Utíkala a on hned za ní. Nevěděla co jí chce udělat, kdyby to věděla asi by utíkala o to rychleji. Když ji chytil odmítl ji pustit a udělal něco, co vůbec nečekala, že by mohl kdy udělat. Svalil ji na zem, začal z ní trhat oblečení..jak to skončilo už asi dojde každému. Když ji nechal být, ještě okamžik ležela na místě, plakala, cukala sebou. On se smíchem odcházel. Když se konečně byla schopná zvednout a normálně jít, odešla domů. Na místě nechala tašku, boty, svetr..prakticky všechno. Došla domů zničená, v potrhaném zbytku oblečení a naprosto mimo. Poslední špetka vůle žít ji opustila. Zhroutila se a rozhodla si sáhnout na život. Nechtěla nůž. Rozhodla se pro provaz. Uvázala si pevnou smyčku, pověsila ji na trám v jejím pokoji. Váhala. Ale nakonec se rozhodla, že nechce tohle dál zažívat a chce pryč. Nemysli na to, brzy bude konec, říkala si. Přetáhla si přes hlavu oko a pak převrhla židli na níž stála. Stěna při které visela na sobě měla hluboké škrábance, jak se ještě snažila své rozhodnutí v poslední chvíli změnit. Byla to matka kdo ji našel. Ztrátu nesli těžce. Poměrně rychle byl pohřeb, nechtěli na to myslet a chtěli se přes to co nejrychleji dostat. Reso pro ně vypadala jako mrtvá a vlastně i byla. Po asi pěti dnech se probrala ve vlastním hrobě. První regenerace trvala trochu déle. První přišel šok. Kde jsem? Proč je tu tma? Co se děje? Panika přišla ve chvíli, kdy jí došel vzduch. Začala lapat po dechu, zplna hrdla se nadechovala, ale nebylo to k ničemu. Udusila se. Její tělo odpadlo, a začalo se dávat do kupy. Během chvilinky se probrala a celé se to opakovalo. Už pár dní poté, co se v hrobce probrala, se začalo tvořit její alterego. Ginger. Pomalu, ale jistě se Ginger stala Resinou součástí. Ginger byla o dost tvrdší než Reso, a přebrala kontrolu po dobu co byla Reso zavřená. To jediné Reso zachránilo před tím, aby z ní byl úplný šílenec. V hrobce zůstala ještě několik dlouhých let. Nemohla se dostat ven. Nářek a hlasitý pláč nepomohl. Po celou dobu byla zavřená v hrobě, bez vzduchu, vody a jídla. Vždy odpadla a znovu se probrala na pár minut utrpení. Uběhli tři roky, Ginger se jako vždy zuřivě pokoušela nějak dostat ven, ale jako vždy to nešlo. Ten den to bylo ale jiné. K večeru ucítila otřesy a slyšela podivné zvuky. Hladový vlkodlak, cítící, že v hrobě je něco živého se chytil svojí příležitosti a začal hrabat. Během pár minut se víko hrobky utrhlo a odletělo kamsi daleko. Reso mohla po několika letech normálně dýchat. Setkání s vlkodlakem pro Reso nedopadlo zrovinka dobře, tak či tak byla venku. Když se po pro ni neskutečně dlouhé době konečně vyhrabala ven, měla Ginger jeden jediný cíl. Měla chuť se mstít. Chtěla zabjet za to, co se Reso stalo a cítila, že každý kdo jen trochu mohl za její utrpení musí umřít. Ginger začala chodit městem. Spolužáci kteří Reso celé ty roky sužovali, ať už moc nebo málo, umírali. Někteří na otravu, někteří umřeli poté, co jim Ginger udělala díru do břicha. Tak či tak, zabíjela. Když nakonec zabila i Christiana, konečně byla k mysli připuštěná Reso. Poslední co si pamatovala byli vlkodlačí zuby zaťaté v jejím obličeji, když se dostala ven z hrobky. Rozhodla se odejít, neměla v tu dobu už žádná pouta k rodině ani k místu kde vyrostla. Od té doby se dá říci, že si života jenom užívala. Ginger se objevovala pořád méně. Pomohla Reso projít tím nejtěžším obdobím a pak jednoduše zmizela. Reso začala hodně cestovat, narazila na pár nadpřirozených. Občas upíři, někdy vampíři, vlkodlaci a tak podobně. Mockrát se na ní někdo nakrmil a už mockrát to pro ni znamenalo další "smrt". Většinou přespávala v barech a nočních podnicích, případně pod mostem. Jedna návštěva baru skončila tak, že si ji vampír jménem Zate odvedl k sobě domů a po objevení její schopnosti se rozhodl, že už ji nepustí. A tak je momentálně Reso u něho a po nějaké té době co u něho strávila si poměrně zvykla. Vzhledem k tomu, že lidé ji jednoduše nebaví a nudí se s nimi, je pro ni Zate ideální odreagování. A tak i přesto, že někdy skončí opravdu nehezky zničená po jeho řádění, zůstává při něm a dá se říci, že ho má v rámci možností i ráda.

Vzhled
Reso je jedna z těch drobnějších děvčat. Měří něco kolem sto šedesáti centimetrů, přičemž její váha se pohybuje někde mezi čtyřiceti pěti a čtyřiceti osmi kily. Je poměrně dost hubená, při pohledu na nahá záda zezadu jí člověk bez jakéhokoli problému spočítáte obratle. Přestala stárnout v sedmnácti, působí ale ještě mladším dojmem. Možná to bude proto, že u ní začala puberta o něco později než u ostatních dívek. Má poměrně krátké, rovné vlasy které si ráda barví pastelovou růžovou barvou. Občas je nosí rozpuštěné, nejčastěji v drdolu či povoleném copu. Růžové vlasy rámují tvář, která i přes poměrně ostré rysy pořád působí jako tvář dítěte, nevinný, rozpustilý úsměv který má prakticky pořád tomu poměrně dost přidávají vlastně na tom budou mít asi největší podíl. Jasně modré oči s drzým pohledem mají kolem sebe vějířek hustých, kratších řas. Rty jsou poměrně výrazné, a růžová barva je prakticky stejného odstínu jako její vlasy.

FC
Marie Killen

Majetek
Nic moc nevlastní. Možná pár kousků oblečení nebo notebook, případně mobil. Vše má ale v apartmánu jejího "majitele".

Dodatek
Jako malá se zajímala o lidské tělo a zdravotnictví. Do dnes je poměrně schopná v léčení ostatních.

Magie
Nesmrtelnost
Resinou schopností je neskutečně silná regenerace. Malá zranění zmizí během pár minut, a i zlomená kost je rychle zhojená. Pokud přijde ke zranění které by bylo pro člověka smrtelné tak je na nějakou dobu mimo a podle závažnosti zranění jí trvá než se probere. Stav ve kterém je ve chvíli kdy se její tělo vzpamatovává z velkých škod se dá nazvat hibernací. Je jedno jak závažné zranění je, vždy se zhojí. I když přijde o část těla tak jí brzy doroste nová. Zkrátka a dobře, Reso je nesmrtelná. Mimo to nedovolí její tělo naprosto žádnou "změnu", nemůže otěhotnět, nemůže se změnit na upíra ani na dlaka. Pokud je její tělo nuceno dlouho a opakovaně hojit vážnější zranění, začne být hodně vyčerpaná a regenerace se začne zpomalovat.