Povaha
Julián je na první pohled chladný typ, který nerad projevuje city. Jako by vůbec nechtěl poznávat nové lidi a raději se držel zpátky ve své bublině, kterou si za ta léta vytvořil. Na prvním seznámení bude vůbec unikátní, jestli na vás prohodí více než pár vět. Nerad se totiž rozpovídá s někým koho sotva zná. Hlavně se k novým lidem odvrací tváří, aby nikdo neviděl jeho jizvu na obličeji. Jak už jsem zmínila, je to někdo, kdo se nerad rozpovídá. To hlavně kvůli tomu, že nerad projevuje své pocity. Pro něj je projev pocitů jen slabostí, kterou mu do hlavy vštěpil jeho otec. Hlavně kvůli tomu, že muž jeho povolání má být silný a ne se hroutit jako domeček z karet. Není rád, když jej někdo vidí brečet. Proto vlastně nikdy už nebrečí a raději své pocity vloží do impulzivního cvičení, při kterém si může i něco udělat jak na sebe tlačí. Kdokoliv by jej viděl brečet, tak je na jeho žebříčku oblíbených osob hodně vysoko. Hrozně starostlivým typem tento muž taky je. Hlavně kvůli tomu, že se vždy staral o své nejbližší. Pro něj je rodina vším. Za svou rodinu, přátele a lásku by dýchal. Nosí jim vše co potřebují. Hlídá je ať nedělají kraviny a rozmazluje si je. Kvůli nim by vylezl až do okna ve třetím patře paneláku. Když jej o něco poprosíte, tak vám snese modré z nebe jen aby vám bylo dobře. Hlídá navíc každý prášek, který si vezmete a dokonce je i má spočítané dopředu. Jakmile jich zmizí více než vám přidělená dávka, jde se vás na to ihned ptát. Pokud se mu něco nelíbí, tak to dá jasně najevo. Nikdo si s ním nebude hrát hru na kočku a myš. Pro něj to není nijak výhodné a škádlitel ze sebe akorát v jeho očích dělá blbečka. Je schopný se kvůli tomu i naštvat a pak s ním není možno prohodit slova. Urazí se jak dívka a odejde si do svého klidu jen, aby danou osobu nemusel zabít za to, že se projevila jeho slabost. Julián je navíc někdo, kdo má zažité své stereotypy a nechce se ze svých kolejí nechat vytáhnout. Pro něj je každý den stejný, dokud se nestane něco zrušujícího, co jej donutí změnit. Miluje zrovna takovéhle nečekané změny leč si to nechce přiznat. Pro něj je to něco jako nové nakopnutí k životu, jenž jej pomalu ale jistě přestává bavit. Hlavně je to velice romantický typ. Miluje svým drahým polovičkám dělat hezká gesta, rozmazlovat je a chystat pro ně překvapení. Možná je to jen kvůli tomu, že se bojí samoty a nikdy by nechtěl, aby tak dlouho zůstal. Proto se snaží k sobě najít toho životního partnera pomocí tohoto. Snaží se navíc svojí polovičku překvapit vším, co jej napadne. Rád se jim vloupává nečekaně do oken a překvapuje je dary. Přál si být psychologem, jenže je líný se učit a hlavně miluje pohyb. Proto se rozhodl vložit své úsilí na policajta a vyšlo mu to. Nyní může svou rodinu vydírat tím, že je zatkne, jestli nebudou brát správně prášky. Julián hlavně miluje pohled na hvězdy, pro něj je to něco kouzelného tak moc, že se v nich dokáže naprosto ztratit. Obdivuje je a občas si představuje, že v nich jen tak lítá a vidí jejich barvy. Sní o tom hlavně, že by se jednoho dne mohl podívat do vesmíru a vidět je na vlastní oči. Možná proto má nad vlastní postelí nalepené ty umělé hvězdy, co si lepí malí kluci nad postele. Rád je sleduje před spaním rovněž jako jeho projektor, který promítá reálné souhvězdí. Dokonce by se dalo za obsesi uznat to, že nosí pořád na hlavě nějakou čepici. Nosí jí úplně všude a vždy. I když je třeba teplo, tak má na hlavě čepici. Proč? Protože to odvede pozornost od jeho obličeje a taky nenávidí své vlasy. Nenávidí černou barvu svých vlasů kvůli tomu, že se nikomu černá barva nelíbí a on je moc uzavřený v minulosti na to, aby si je obarvil na jinou barvu.

Minulost
Julian se narodil do vztahu, který moc neklapal. Jeho otec byl hrubý, skoro až psychopatický. Jeho matku mlátil, nedovoloval jí jít ani ven a Julese trápil již od batolecích roků. Nebyl to muž, který by byl spokojený s jeho rodinou. Byl paranoidní, nemyslel si, že by se mu děti podobali a hlavně je vedl k tomu, aby jednou aspoň jedno převzalo jeho byznis, který si sám založil. Často trápil Julesovo starší sourozence spíše psychicky než fyzicky, jelikož psychická ujma se těžce dokazuje a usvědčuje, ale jednoho dne mu přeplo v hlavě úplně. Všiml si totiž, že si Jules jako pětileté dítě spíše hraje s autíčky než leží v knihách a tak jej vzal za ruku a táhl k lince. “Ne! Tatii! Já budu hodný!” Křičel maličký Julian na plné hrdlo a vřískal u toho. Ale co přišlo pak ho donutilo mít jen otevřenou pusu a němě křičet. Starší muž vzal konvici ve které se před pár minutami dovařila voda a polil jí ono nebohé dítě. Julián měl jediné štěstí, že stihl zavřít své oko. Ihned tam přiběhl starší bratr a začal na otce křičet. Střední z bratrů naštěstí přivedl matku a tak se jelo s Julianem do nemocnice. Horká voda mu popálila značnou část okolo oka a dokonce i krk, kam pak dopadla. Nikdo si nedokázal vysvětlit jak měl speciální popáleniny, ale nejspíše to bylo jen rozklepanou rukou otce, který byl spíše padesátník než nějaký mladý rodič. Po tomhle incidentu se rozhodla matka od něj odejít a dát možnost svým dětem k normálnímu životu. Otec byl za své týrání zavřený. Jelikož byl až moc nebezpečný. Julián se nikdy nezbavil pocitu, že se musí pořád schovávat. Nejčastěji to bylo pod čepici, aby rovněž nikdo neviděl jeho vlasy. Nenáviděl jejich barvu a hlavně čepice odvracela pozornost od obličeje. Rána se hojila dobře, ale zůstávala po ní nepěkná rudá jizva s prapodivnou kůží. Nikdo jí na první pohmat neuměl popsat. Byla však hrubá. Julián si všímal jak moc jeho bratry otec poznamenal. Střední Simon se bál, že všude bude jeho otec. Trpěl takovou paranoiou, že na to musel brát prášky, které jej úplně utlumuli. Jack byl na tom nejlépe, byl již od malička splachovací. Své dva mladší sourozence učil hrát v Kanadě hokej a dokonce je učil milovat i tu zemi. Dělal z nich hrdé vlastence. Leč Julesovi země tolik neříkala, spíše se mu líbila odjakživa Amerika. Babička jim byla vždy blízko jako matka, která je nepouštěla z očí a pořád je musela v něčem opravovat a chovat se k nim jako k dětem. Jenže u Juliána se vytvořil zvyk nosit čepici všude a nemohl se toho zbavit. Později se k tomu přidala i mikina, jelikož mu byla vždy zima. Každý se mu to snažil rozmluvit podobně jako jeho nápad jít na psychologa. Možná jej ještě v době dospívání zarazilo to, že jej nepřitahovalo jen opačné pohlaví. Zjistil to, když se po veliké párty vykousl s kamarádem a líbilo se mu to. Vlastně jej jeho kamarád docela i přitahoval. Zmatený se ptal snad každého, jestli s ním není něco špatně a nakonec usoudil, že jej muži přitahují více než ženy. Brzo přišlo období výběru vysoké školy a Julián se musel rozhodnout, jestli má na svou zvolenou školu. Místo toho být psychologem si vybral policejní školu v Americe, jelikož na to být psychologem neměl, a odjel tam za Simonem, který studoval v Americe na právníka. Narozdíl od Simona svou školu dokončil a v americe zůstal. Vybral si v San Hiles malý byteček, který si začal vybavovat podle svého. Stal se dokonce váženým panem policistou i přes to, že lidi spíše jizva na jeho obličeji děsila, než aby je nutila se u něj cítit v bezpečí.

Vzhled
Metr osmdesát sedm vysoký mladý muž s černými havraními vlasy které neustále zakrývá rudá zimní čepice s bambulkou nahoře, která má žlutou barvu. Čepici nosí kdykoliv aby odlákala pozornost od spáleného obličeje, podobně jako to měl Zuko(Legenda o Aangovi). Juliana jde vidět v čemkoliv, nestydí se to nosit a je mu vlastně i jedno co nosí.

Majetek
Vlastní byt a motorku. Pak nějaký ten projektor hvězd a mazlíčka morče.