Povaha
Arlo je třemi slovy egoistická podlá svině. Nikomu za tu dobu, jež pobíhá po světě, se nepovedlo jej změnit. Je těžké mu důvěřovat, jelikož nikdy si druhá strana nemůže být jistá, zda říká pravdu, nebo klame. Je vskutku výborný lhář, jež si byť jen svým šarmem dokáže obmotat kolem prstu kohokoliv jen chce. Ať už jej zaujme vzhled protějšku nebo jeho povaha, musí jej využít a nebo ho jen vycucat do smrti. S ním je to takové, že když nedosáhne toho, čeho chce, tak nedá pokoj. Ale jakmile docílí svého.. už ho v životě neuvidíte. Arlo nemá ani charakter, stud nebo meze. Je schopný zabít i malé plačící dítě, aniž by toho litoval. Záleží mu jen na sebe samým, ostatní jsou mu ukradení. Doma neměl vzor, takže neměl ani hranice. Není možné jej zranit po psychické stránce. Akorát by se tomu druhému pořádně vysmál. Jelikož se zná s dost nebezpečnými lidmi z podsvětí, může si dovolit to, co dělá a dělat bude. Několikrát mu bylo řečeno, že lidí jako on je málo. Někdo nemá koule zabít ženu, mimino nebo zvíře. On s ničím problém nemá. Je to u ten typ, co nepřizná vlastní chybu. Vždy má pravdu a když mu stále odporujete, tak Vám může provrtat hlavu kulkou z Veroniccy.

Minulost
Damon se narodil do poněkud.. chudé rodiny dvěma Vampírům. Matka Blassia a otec Nerion. Nikdy spolu nebyly oficiálně sezdaní. Blassia byla povahou.. hodně konfliktní i výbušný typ. Hledala i malé podměty k hádce. Stačilo i malé smítko na stole a byl oheň na střeše. Nerion nebyl o nic lepší. Ne, že by se s ní hádat chtěl, ale jemu několikrát ujely nervy. Vjeli si nejednou do vlasů. Jak slovně, tak i fyzicky. Toto se stávalo jen v případech, pokud toho měl již dost. Bonus k tomu byl, když si z práce přinesl špatnou náladu. V tom ‘lepším‘ případě vytočeně odešel z domu, pár dní se neukázal a Blassia doma nadávala, že šel určitě za nějakou flundrou. Už tak se o nich na vesnici povídalo ledacos. Lidé by řekli, že se situace uklidní po tom, co se jim narodí dítě, ale vůbec tomu tak nebylo. Vše se akorát zhoršilo. Jak už začal vnímat svět kolem sebe, neslyšel nic jiného než křik, hádky, tříštění nádobí o zem či stěnu nebo prásknutí dveří. To jako malý stával nedaleko mezi dveřmi a na vše koukal. Byl ticho.. jen koukal. Nejspíš jak tohle slýchával jako malé novorozeně.. asi mu to nepřijde nijak neobvyklé. Neplakal. Nikdy. Jeho noci byly tolikrát probděné. Nemohl spát buď když se otec nevracel nebo když se zase hádali. Občas za ním chodil otec s uklidňujícími větami typu: ‘Hádky už v rodinách bývají. Jednou se rozjasní obloha a vyjde sluníčko. Jednou snad i tvá maminka pochopí, že není třeba se hádat. Mám tě rád, Arlo.’ Hladil malé dítě po vlasech. Jako malý klučina, co o světě neví absolutně nic. Snažil se tomu věřit, ale měl pochyby.
Na další den proběhla další hádka. Dá se říct, že nejostřejší, která kdy mezi nimi proběhla - a že jich bylo. Blassia se naštvala, že měl na oblečení ženské vlasy - nebyly její. Padaly nadávky a výčitky. Arlo se skrýval za zdí, vše slyšel.
‘Takže mám celou dobu pravdu!! Ty se taháš s nějakou jinou ženskou!! Nenávidím tě!! Zabiju tě!!’ Tentokrát po něm hodila i ostré nože. Kdyby v jednu chvíli Arlo vykoukl, mohlo ho to zranit. Na to ale ona nedbala. Tentokrát zvyšoval hlas i otec. ‘Co to sakra vyvádíš?! Nejsi nic jinýho než hysterka!!‘ Ona druhá věta matku naštvala doběla a vyhodila jej se slovy, že už ho nikdy nechce vidět. Otec prošel kolem malého Arla, jež byl opět zmatený a v šoku, než se vydal za ním. ‘Tatínku?? Maminka tě vyhazuje??‘ otec se zastaví, otočil se a poklekl na jedno koleno. ‘Nechci, abys odcházel.. chci být s tebou,‘ špitl něco takového poprvé nahlas. Otec jej pohladil po vlasech a věnoval mu nucený úsměv. Více se naklonil k jeho uchu. ‘Utíkej se sbalit a já pro tebe za půl hodiny přijdu, ano??‘ Alro souhlasil a běžel do svého pokojíku, kde si do baťůžku házel kousky prádla. Sbalil si i svůj dětský kufřík. Otce od toho dne už nikdy neviděl.
Onen den byl horší než dny předtím. Otec ho nehorázně zklamal. Čekal na něj dlouho. Zklamání se postupně měnila v nenávist. Matkou opovrhoval. Často utíkal z domu, Blassia na něj byla nepříjemná, neboť si všechnu zlost vybíjela na něm. Nerion byl pryč a na krku ji zbyl jen malý fakan, jak jej ráda nazývala. Moc dobře kolikrát slyšel, jak se jej chce zbavit. Otec odešel a finance nebyly. Další hladový krk v podobě Arla byl přítěží.
Když už z Arla byl puberťák, dovoloval si více než doposud. Bránil se a stalo se, že do své matky strčil. Ta mu na oplátku dala facku. ‘Ještě jednou si něco takového dovolíš a zařídím ti muka, je ti to jasné?!‘ vyhrožovala. Nebral ji vážně. Kdyby chtěl, mohl by být rychlejší. Přál si, aby držela hubu. Když se toulal po malé vesničce, zabloudil i do lesíků, kde viděl potulná zvířata. Onoho jednoho dne narazil na mrtvého kose. Málem na něj šlápl, jelikož se nedíval pod nohy. Dřepl si k mrtvolce a dlouze ji pozoroval. Něčím ho fascinovala. Tehdy nevěděl čím, ale líbilo se mu to. Jemně jej prsty pohladil po malinké hlavičce. Musel zemřít nedlouho po jeho příchodu. Další den procházel tím samým místem a znovu se u něj zastavil. Neví, co ho to popadlo, ale dostal nehoráznou chuť se podívat do něj. Našel si kus pevné, avšak ostré kůry a pomalu se dostával přej jeho mrtvou slupku tělíčka. Dělalo mu to radost. Dlouho mu nic nedělalo takovou radost jako právě toto. Pitvat. Neskončilo to jen u nebohého ptáčka. Chodíval různými místy doufajíc, že zase na něčí mrtvolku narazí. Moc štěstí neměl. Chybělo mu to, tak začal pomalu přitvrzovat. Vyhlédl si kupříkladu potupného psa nebo kočku a kusem ostrého pařezu se jim díval dovnitř. Po tomto byl klidní. Mohlo se i zdát, že je to.. závislost, ale on to tak neviděl. Lidem bylo divný, co se děje a někteří se snažili zjistit, kdo takto škodí zvířatům. Jeden muž jej při činu chytil.
‘Víš, že bys tohle dělat neměl hochu, že??‘ poznamenal, čímž Arla vyrušil. Bylo mu naprosto jasné, že je zase v průšvihu. Co s ním ale bude teď?? Zřekne se ho matka, ačkoliv už i tak jej nemá ráda?? Kluk se mu nedovážil podívat do očí. Muž jej ale mile požádal, aby vstal. Se zaváháním tak učinil. ‘Ale svůj potenciál bys neměl plýtvat jen na obyčejných zvířatech,‘ prohlásil muž, čím si vysloužil Arlův pohled do očí. Byl překvapen. Čekal všechno, ale tohle ne. ‘Jestli chceš, pomohu ti se rozvíjet. Kde si tě konečně budou vážit hochu,' svou větou si chlapce získal. Chtěl konečně někde patřit a domů se vracet nehodlal. Nikdo jej tam ani nečekal. Arlo souhlasil a vydal se s ním do neznáma.
Pro jeho mámu i ostatní se po něm slehla zem. Ona se svého syna ani nesnažila hledat. Jen dělala před ostatními chudinku. Arlo se mezi tu dobu snažil zdokonalovat a posílit se. Za pomocí Mariana, jež jej před lety vzal pod svá křídla, se stal jinou osobou. Bezcitně chladný, kterého dokáže těšit zabíjení, a myslí jen sám na sebe. Jde si za vším, za čím chce jít. Tak byl učený. Nesmí se ale zapomenout na nedůvěru k druhým. Naplňuje jej cizí utrpení, avšak.. zálibu v pitvání měl dlouho. Za tu dobu se také dokázal slušně ovládat, co se jeho “schopnosti“ týče.
Léta ubíhala rychle. Jelikož Marian byl jen obyčejným člověkem, dávno již zahynul. Byl to snad jediný člověk, kterého mohl brát jako otce. Jeho hrob udržoval do dnešních dnů. Vážil si ho. Dostal ho k lidem, kteří jsou.. něco více ve společnosti. Rozuměl si s nimi a Arla dokonce i někteří respektovali. V současném Rusku má svý jméno, ale rozhodl se jít vlastní, a usídlil se v jednom klidnějším Sam Hillesh. Slyšel jo onom městě hodně zlého a to jej zaujalo. Vyhrabal se z ničeho, a to díky Mariana. Lituje ve svém životě jen jedno. Že se nenarodil jako sirotek nebo jiné rodině. Mohl se mít lépe, mohl poznat lidi, kteří by jej mohli přijat jako syna. Dostal by třeba více lásky, které se od biologických rodičů nedočkal.

Vzhled
Damonova výška dosahuje okolo 185 centimetrů. Váží přibližně 79 kilo. To je hlavně tím, že má svalovou hmotu. Tento mladík si rád stahuje své tmavě hnědé - slušně upravené - vlasy do platinové. Je jasné, že mu jdou brzy vidět odrosty. Má radši světlou a nemá v plánu přestat v blízké době s odbarvováním. Od nikoho by si tohle vymluvit nenechal. Miluje svou vlastní osobu a kam se sám dokázal dopracovat. Abych se vrátila k popisu.. Díky tomu, že má tmavé vlasy, má i tmavé obočí. To si logicky neodbarvuje. Pod obočím má krásná kukadla, jež spíše vypadají šedě, než modře. Při jiném mohou vypadat i modrošedě. On ale sám říká, že jsou šedé a.. Damon se nikdy nemýlí. Pleť - i celkově tělo - má světlého odstínu, ale ne tak, aby vypadal jako chodící smrt. Má menší nos, lehce plnější rtíky světlejší růžové barvy, ale i přesto k nakousnutí a uši mu neodstávají. Jeho výraz ve tváři vypadá sebevědomě na bázi ‘Mohu mít každou.‘ Ví, že je sexy. Každopádně.. by takové sebevědomí neměl, kdyby jeho tělo vypadala jako sud piva. Pravidelně sportuje, zdravě se stravuje, takže jeho postava je svalnatá. Žádné tuky. Nejraději chodí v oblecích. Je jedno jakého odstínu. Krom ženských barev jako kupříkladu růžová, žlutá, červená, oranžová,.. A abych nezapomněla třešničku na dortu. Na levé ruce mezi zápěstím a loktu má tetování. Musel si nechat vytetovat svou Veroniccu i s jejími náboji jako by vysypané.

FC
Lucky Blue Smith

Majetek
Zakládá si na všem, takže má takovou trochu větší vilku. Rád tomu tak říká. “Trochu větší vilka.“ Ve skutečnosti.. jde o celkem velkou vilu na kopci nedaleko lesíku. Má tam bazén, saunu, krásnou terasu, balkon, služebnou.. nestěžuje si na svůj život. Každopádně.. má i spoustu peněz. Odkud?? To neví nikdo. Pro své zbraně má vyhrazenou i místnost, jež je ukrytá za tajným vchodem, o kterém ví jen on.

Dodatek
- Je vlastníkem několika druhu zbraní. Má ale svého oblíbence, kterého nosí stále u sebe. Jeho krasavice dostala jméno Veronicca a vypadá takto:
https://www.sazka.cz/SazkaWeb/media/Fotobanka/blogattachmenty/cz85-(1).jpg