Povaha
Merlin se na první pohled jeví jako velice inteligentní žena, ovšem je odtažitá. S novými lidmi se moc nebaví pokud nejde o nějakou taktiku, ale pokud už mluví, tak to zahrnuje většinou nějaká data, poznámky a nebo poznámky k tomu, co někdo jiný řekl. Přeci jen je to někdo, kdo skoro celý život proležel v knihách a učil se o věcech, které se normálním dospělým zdály zbytečné. Je jí upřímně jedno pokud při prvním setkání neudělá dobrý dojem, jí jde jen o to, aby přežila v tomto světě ona, další jí jsou ukradení, spíše než ukradení tak se o ně nestará, pokud je nepotřebuje k něčemu. Jak už jsem napsala tak je Merlin prudce inteligentní, hlavně díky knihám které si pamatuje slovo od slova. Ovšem to člověka nedělá inteligentním, důležité je poznatky umět využít a aplikovat je na cíli. Většinou díky tomu, že moc fyzické síly nepobrala, využívá ke svým cílům další vymožeností, aby toho dosáhla. Nedělá jí sebemenší vrásku na obličeji to, že její pokusné morče přitom zemře. Pro ní jsou hlavní výsledky, kterých jen tak dosáhne. Nikdy nebyla moc citově otevřená, hlavně to nejspíš ani neumí. Mohla se naučit cokoliv v knihách, ale tohle se nenaučila. Merlin proto neumí vyjadřovat pocity a spíše se u ní jeden setká jen s neutrálním výrazem. Nedokáže ani říct, že jí něco bolí, že se necítí dobře či se něco stalo. Jako by byla spíše robot ohledně citů, leč bolest cítí a přiznává si to, jen ten pocit neumí nikdy popsat nahlas. Neumí ani nikomu říct, že ho má ráda. Co se týče přátel tak je to s ní díky tomu problému s city těžké. Ráda by jich pár měla, ale neumí je oslovit, neví, jak se ani takový kamarád chová a nebo co by měla dělat, aby jednoho získala. Proto se v životě naučila hlavně spoléhat na sebe a na nikoho jiného, jelikož přátele odcházejí, umírají a cokoliv jiného. Merlin není ani moc milá, jelikož člověk co neumí projevovat pocity se neumí cíleně usmát na někoho. Proto se usmívá jen když se jí něco významného povede či se mračí, když něco nevyjde přesně podle jejích plánů. Více to nedokáže, protože lidské bytosti jsou pro ni... zbytečně komplikované svými pocity. Lásku ani Merlin nezná, nedokáže k nikomu pocítit cíleně tyto pocity. I rodičům nikdy nebyla schopná nic říct, byla jim spíše vděčná, že jí umožnili tolik se vyvinout v osobu, kterou Merlin je. Ani se díky tomu neví, jaké orientace Merlin je, a sama to nikdy v životě moc nezkoumala, protože na povrch tvrdí, že by jí láska jen zpomalovala ve výzkumu. Ale hluboko uvnitř tuší, že jí potřebuje jednou prožít, vědět co to s ní udělá... Nu, co se týče strachů, tak je to složitější. Merlin se nebojí smrti či takových běžných věcí jako je bolest, tma, mostra, ale bojí se spíše věcí, které jí nedávají jasnou odpověď. Tudíž její největší strach je místo, kam nevidí. Tedy hloubky. Nikdy neví stoprocentně, co je na dně, a to jí svírá hrdlo. Nejspíše má i fobii z toho, že se zamiluje, ale to si dosud nepřiznala. Strachů tam bude více, jen je v Merlin složité to hledat. Co se týče závislostí, tak tam je jen kouření, nedokázala se to odnaučit, ale už to bere jako součást sebe. Uvolňuje jí to a konečně jí to dává nějakou slast do života.

Minulost
Merlin nikdy nebyla šikanovaná, i přes to že už od dětství bylo vidět že tohle dítě není normální. Její rodina nebyla disfunkční, matka jí přijala ihned hlavně kvůli tomu, že sama nemohla mít děti. Nevyvíjela se ale podle tabulek, vše si vybírala hlavně na její inteligenci. Přeskočila žvatlání a vypadalo to, že se svými rodiči dorozumí už v útlém věku. Místo leporela měla ráda obrázky tajemných bytostí na které normální lidi nevěří. Merlin však někde v koutku duše tušila že každá báje v sobě musí mít kus pravdy. Pak se naučila hodně brzy číst a její svět šel už jistou cestou kterou jí předurčili snad bohové. Některým dětem trvá se naučit číst klidně i první ročníky školy, ale do nástupu do třetího ročníku už Merlin četla s klidem na duši. Ihned si stahovala z knihovny knížky o kouzelných tvorech a čerpala své dovednosti. Dokázala si zapamatovat snad cokoliv co bylo v těch knihách a dokonce hledala i překlady děl, které byly vydané již za středověku. Její rodiče jí nazývali bláznem co žije až moc ve vlastním světě a znalosti co se tak usilovně učí nikdy nebude moci využít. Merlin jim však odporovala, věděla že někde mimo jejich komfortní zónu existuje svět, kde by tyto vlastnosti mohla využít, ale raději se usídlila k tomu, že si našla skupinu na hraní dračího doupěte, kde ohromovala členy znalostí o kouzlech, znalostí bestiáře po prvním přečtení a dokonce znala slabiny svých nepřátel. Většina dětí se jí bála a nevěděla co si o její znalosti myslet, pro ně však v jejich věku blázen nebyla, naopak fascinovaně jí následovali a brzy dostala mezi skupinami uznání jako nejlepší mág, jelikož uměla jakékoliv kouzlo, které našla. Nevadilo jí i vyslovovat zaklínadla ve starověkých jazycích, dokonce i doma když se nikdo nedíval zkoušela kouzlo. Ani když stárla a vybírala si střední, tak nezanevřela na magii. Chtěla to jednou dokázat, být první člověk co dokáže dalším lidem že něco jako magie existuje a je jí plný svět. Rodiče jí od toho vždy drželi tak daleko. Ovšem díky její paměti neměla problém zvládat střední školu, dokonce vynikala jako špičkový student. Jen byla nazývána bláznem a dětinskou, když ostatní viděli knihy které stále četla. Po střední škole se ovšem dozvěděla pravdu. To proč se jí kouzla vydařila pokud šlo o ta která může někdo reálně provést. Bylo už jen na Merlin jakým směrem se vydá. Ovšem to by nebyla Merlin aby se nezačala zajímat o všechny a její dům zaplnilo ještě víc knih. Během objevování všeho co dokáže vystudovala Merlin vysokou a zakončila to doktorátem na medicíně. Vybrala si pediatrii. Uvědomila si že se však toho s otcem nenaučí tolik a vydala se na akademii ve snaze si vybrat předmět co by jí mohl bavit. Tam vystudovala a konečně se musela snažit... poprvé v životě. Spokojená se vrátila domů a začala uvažovat do dál se svým životem.

Vzhled
Merlin je takový zlatý střed. Nikdy nebyla řazena mezi vysoké, či nízké lidi. Její výška je prostě zlatý střed, vzhledem k jejímu něžnému pohlaví. Má tedy sto osmdesát centumetrů. Její světle hnědé vlasy nikdy neudrželi jednu barvu, většinou místo přirozené barvy jsou zbarvené jako plameny, někdy je v nich i ozdoba, někdy ne, jde jen o to jakou má Merlin náladu. Nenosí je hlavně nějak sepnuté, má je spíše po lopatky, takže jí neotravují. Hlavní krásou kulatého obličeje jsou modré oči. Jejich pohled vždy každému jasně řekne, že žena, které patří, je bystrá. Většinou je v nich jiskra zájmu o nové učení. Její rty na sobě většinou nosí rtěnku, které má dívka pečlivě vybrané. Nikdy by si nezvolila něco, co by k ní nesedělo, nebo by dělalo na obličeji rotyku. Stejně jako s makeupem, vždy si najde chvilku na to, aby se upravila. Její postava není ani příliš hubená či obtloustlá. Jak jsem napsala na začátku, Merlin je zlatý střed a to se týče i váhy, která přesně odpovídá tomu jakou by měla mít. A co je sedmdesát kilo. Díky tomu si může dovolit nosit cokoliv, nevadí jí i vyjít jen tak v podprsence a kalhotkách, pokud bude potřeba její rady. Díky tomuhle jejímu stylu si člověk všimne četných tetování která pokrývají její tělo, však vždy tak aby je uměla zakrýt. Nestydí se za nic, spíše ráda ukazuje než skrývá.

FC
inhophetaminex

Majetek
Tuna knih, kdyby chtěla mohla by si otevřít knihkupectví a docela velký dům na okraji lesa.

Dodatek
-

Magie
Merlin si ještě nevybrala a nepoznala kde je její talent, zvládá od každého trochu a nebojí se jít až do extrémů, když někdy narazí na něco ohledně nekromancie co by jí mohlo zajímat.