Povaha
Jeho chování je dosti.. vrtkavé. On neví, co jsou základy slušnosti, či jak se chovat mezi lidmi. Pro něj jsou lidi jako slunce pro upíry. Raději zaleze někam do kouta, než aby nějak vyčníval. Skrývá se a.. spíše se chová jako zvíře. Nemluví, nejí jako člověk, každý den spíše přežíval, než žil. Jde o naprosto tiché dítě, jež si proti lidem vybudovalo pevnou zeď. Musel se spoléhat sám na sebe, jinak by tu již nebyl.

Minulost
Malý klučina se narodil velice chudým rodičům. Těžko zvládali vyžít jen oni dva a ono jedno malé neplánované dítě jim vše komplikovalo. Stále plakalo, neboť mělo hlad. Jeho otec ho bil, neboť si myslel, že to mu od hladu pomůže a přestane tak řvát. Nepomohlo. Plakal mnohem více, dokud si nevykřičel hlasivky. To byly asi ty chvíle, kdy byl potichu. Věčně měl soplíky pod nosem, nevyměněnou plenu, či lehce zapáchal, neboť jeho matka Theresa a otec Victorian se o jeho pohodlí zajímali jen sporadicky. Spíš jim vadil. Victorian si půjčoval peníze, kde jen mohl, aby mohl pít a nevnímat křik toho malého usmrkance - jak mu rád říkává. Pravdou je, že nu nedali ani jméno. Bylo jim to jedno. Není jisté, zda se vůbec vědělo o tom, že porodila. Klučík pomalu rostl, ale nic se nelepšilo. Pořád byl pro rodinu překážkou a to mu bylo i předhazované, ačkoliv tomu nerozuměl. Nastal věk, kdy začala padat první slůvka. To bylo křiku ze strany rodičů místo toho, aby se z jeho slov radovali. Chtěl se s mámou tulit, ale ta si od něj držela odstup. To samé i otec. Byl neustále okřikovám, aby byl zticha, že na jeho slova není nikdo zvědavý. Jednou mu dokonce v opilosti Victorian dal izolepu na ústa, ale ani to moc nepomohlo. Když mu bylo kolem pěti let, pochopil, že jeho hlas je otravný, proto slovíček ubývalo, až nakonec neříkal nic. Chodil se sklopenou hlavou a takřka jak myška, neboť rodičům vadili i jeho kroky. On celý jim vadí. Spoustu nocí kvůli tomu proplakal. Spával v rohu pod schody, kam jej rodiče vyhnali. Jeden den byl v něčem jiném. Byl opět donucen k něčemu, k čemu nechtěl. V domě se objevil pan, který byl představen jako strejda a musel jít s ním. Vzal jej někam do auta a jeli opravdu dlouho, dokud.. jej někde u nějakého lesa jednoduše nevyhodil se slovy: „Tebe nikdo nechce. Jsi jen hloupé nechtěné děcko. Naprosto k ničemu.“ Už okolo 4 let pobývá v lese odkázaný už hlavně jen na sebe. Nebylo to nic lehkého. Musel jíst brouky a pít vodu z potůčků. Zda ta voda byla pitná nebo ne, netušil. Byl úplně sám, ale za ty roky si na to zvykl. Dokázal se postarat sám o sebe, nemluvit, ačkoliv ta zima byla krutá. Málem umrzl někde v lese, kdyby nebyl v polorozpadlé opuštěné chatce. Na deky narazil u kontejnerů. Potuloval se lesem daleko od ostatních, maximálně se ukazoval ve večerních hodinách. Svou rodinu do dnešního dne neviděl. Ani se je nesnažil hledat.

Vzhled
Jde o malého pohublého klučinu, jež měří okolo 120ti centimetrů a váží 40 kilogramů. Momentálně má delší rozcuchané havraní vlasy. Jeho oči mají šedý odstín, ačkoliv se na pohled mohou zdát, že září. Těch si všimnete jako první, jakmile jej spatříte zepředu. Nejraději nosí černé oblečení a kapucí na hlavě a skrývá se před lidmi. Po těle má spoustu jizev. Nejvýraznější jsou na dlaních obou rukou, kde sáhl na stříbro. Nikdo mu neřekl, že je nebezpečné, navíc ani nevěděl, že se o stříbro jedná.

Proměna
Bude se proměňovat v černého vlka s šedýma očima

FC
Will Franklyn Miller

Majetek
Co by takové dítě mohlo vlastnit?? Krom dost starého a potrhaného oblečení, jež vyhrabal z popelnice??