Povaha
Její povaha by se dala přirovnat k přelétavému stvoření. Jednou je plná energie, elánu s úsměvem od ucha k uchu, jednou má zase deprese a je smutná, že nemůže vést stejný život, jako když byla naživu. Už nikdy nic nebude jako dřív. Ano, má i své rodiče, jenže ti neví o tom, že jejich dcera tu stále je, ačkoliv v jejich přítomnosti nehmotná. Každopádně.. se jedná o dívku se zlatým srdcem. I pouhá maličkost by ji udělala radost, o to víc za dob, co je mrtvá. Cítí se díky tomu moc osaměle.

Minulost
Už jako malá se neměla vůbec špatně. Její rodina sic měla peníze, ale nevychovávali ji k rozmazlenosti. Nebyla taková, že by dostala všechno, nač si ukázala. Samozřejmě.. občas to zkoušela, ale bezúspěšně. Její máma byla pro ni velkým vzorem. Nejen tím, jak se chovala, jak přistupovala k věcem, ale i v módě. Oba rodiče ji milovali i přesto, že se jí oči zbarvily každé na jinou barvou. Tímto lehce vybočovala, ale proto ji bylo říkáno, aby se za to nestyděla a byla na odlišnost hrdá. Zprvu se bála a nosila kontaktní čočky.
Tohle trvalo do páté třídy - dva měsíce po začátku školního roku. Do její třídy vstoupil nový kluk, který si sedl k ní, jelikož mu ono místo vybral třídní učitel. Nešlo o to, že by nikdo nechtěl sedět vedle ní, ale když s ní chtěla sedět spousta holek, tak aby jim neukřivdila, sedla si sama. Střídavě s ní nějaká dívka seděla - právě do onoho dne. Postupem času si začali rozumět a to hodně. Jen málokdy je někdo viděl odděleně. On ji začal být oporou a přesvědčil, aby ty čočky nenosila, jakmile ji uviděl bez nich. I on ji bral takovou, jaká je, takže se odhodlala a nechala čočky doma. Začalo být veselo na druhý den ve škole. Jedna část si myslela, že jde tentokrát o kontaktní čočky, další část se na ní stále otáčela a nevěřili tomu, že někdo takový s nimi chodí do školy a další část?? Ta to brala, jako kdyby byla nějaké monstrum. Jedna parta si z ní udělala terč, ale díky svému kamarádovi si na ní nedovolali. Horší to bylo v den, kdy nebyl ve škole nebo poblíž. Posměšky, nadávky, strkanice.. Nesnesly, že je někdo jiný a vybočuje. Takto to bylo stále a někdy mu něco ani neříkala, aby ho nezatěžovala. Tak či tak byla silná a všechno zvládala.
Když byla starší, vyhledal si ji jeden muž, který jí nabídl fotomodeling. Přijala to a postupně začala být samostatná. Nebyla závislá na rodičích. Zvládala školu, focení a hlavně trávit čas se svým nejlepším kamarádem. Dalo se tomu říct jako splněný sen.
Onen osudný incident má každý den před očima, jako by se udál včera. Na ten den se s ním domluvila, že se u něj večer kouknou na film, a že i u něj přespí. Přišla by dříve, ale vázaly ji nejen povinnosti vůči rodině, ale měla i focení, takže se to protáhlo. Těšila se na něj a vnitřně doufala, že mezi nimi něco proběhne. Kdyby tušila, co přijde.. byla by opatrnější. Ta stejná parta si na ní vyčkala. Venku již byla tma, takže v okolí nebyl nikdo, kdo by ji mohl slyšet.
„Nazdar barvoočko, co takhle si užít trochu zábavy??“ zasmál se hlavní člen party Jack. Chtěla je slušně obejít, nevšímat si jich, ale v tom ji druhý kluk jménem Leon podkopl nohy, díky čemu sebou plácla na zem. „Takže ignorace, jo?? Takhle jsme se nedomluvili,“ zněl o něco víc vážně, než před chvíli. V okamžiku, kdy se pomalu hrabala na nohy, měla okolo krku pevné lano, které jí upíralo kyslík. Vytáhli ji do kleku a smyčku utahovali. „P-prosím.. p-pusťte mě..“ žadonila jemným hláskem, ale nebylo její prosbě vyslyšeno. Lapala po dechu, neboť se jí kyslík nedostával do plic.
„Hej kámo, myslím, že to stačí,“ promluvil třetí z nich Ralph.
„Ralphe, to se ji budeš zastávat nebo co??“ zamračil se Jack, který nehodlal přestat - ne hned. Neuvědomoval si, že člověk nevydrží bez kyslíku celý den nebo noc. Chtěl zábavu a té se mu dostávalo. Naya nakrátko zavřela oči, neboť cítila, jak jí po tváři stékají slzy. Měla strach. Nechtěla umřít - ne teď, ne takto. Přicházela temnota, černo, jež začalo pohlcovat všechno kolem ní. Ruce, kterými se snažila povolit lano, sklouzly po jejím těle. Všechno utichlo. Prosení, jejich hlasy a především.. její dech. Tělo Nayi v kleče zůstalo jen díky onomu lanu, jinak by padlo na trávník jednoho chladného večera. To však brzy na to povolil, jenže pozdě. Život dívku opustil. Nepomohlo jim ani to, že s Nayou zatřásli. Již se neprobrala.
„Idiote!! Vždyť si ji zabil!!“ neodpustil si Ralph poprvé otevřít pusu proti Jackovi.
„Neřvi tak!! Musíme vypadnout!!“ zpanikařil Jack a všichni členové party utekly od nebohé Nayi. Její duch se objevil nějakou chvíli po incidentu. Nedalo se tomu věřit. Co teď s ní bude?? Jak dlouho se zde bude potulovat, než nalezne klidu??

Vzhled
Na první pohled vypadá jako normální dívka s dlouhými lehce hustými blond vlasy až k zadečku, které nosívala natočené, rozpuštěné a zepředu malinko zastřižené. Problém nastal, když jste sjeli pohledem níže k jejím očím. Barva jejich očí není totožná. Levé oko by se dalo přirovnat k barvě moře na Maledivách v Indickém oceánu a pravé?? Pravé má odstín upraveného smaragdu. Ona tohle nebere jako nějaký defekt, jenže lidé v okolí nejsou stejného názoru. Má nosánek tak akorát, plnější rtíky a jemnou pleť. Malovala se jen kvůli focení, radši bývala přirozená. Na prostředníčku levé ruky nosí prstýnek, který jí dal její kamarád k osmnáctým narozeninám. Co se týče ostatních šperků, tak ty nosívala jen, když to bylo zapotřebí - to samé i hodinky. Oblékala se slušně, hezky a neopovrhovala žádným barvám - krom růžové. Výškou dosahovala 173 centimetrům a vážila okolo 59 kilogramů. Udržovala si hubenou postavu. I její rodina ji vedla ke zdravému životnímu stylu. Díky své kráse a barvě očí se prosadila jako fotomodelka.

FC
Stephanie Danielle

Majetek
Popravdě řečeno.. nemá vůbec nic. Všechno je jí k ničemu.