Povaha
Milá introvertka tedy introvertka je pouze ze začátku než vás pozná, co si jde za svým snem i když je to někdy hodně těžké, ano i tak se dá Siriah popsat. Jako od jediné dcery by se od ní dalo čekat, že se bude chovat rozmazleně a bude si dupat pokaždé když něco bude potřebovat však tak to vůbec není jeho chování je velice vybrané a dělí se do několika částí co mají vždy svůj protiklad i klad, který je dokonale doplňuje někdy však musí i u temnoty být světlo nemýlím-li se? Elegantní je i přes to, že jí její zrak převzala jistá temnota, však někdy pokud je na novém místě je spíše neohrabaná a pořád do něčeho skoro vráží. Mnozí jistě vidí někoho, kdo ani nedospěl jako něco, co ani nebudou brát v potaz hlavně pokud má některé vlastnosti, však ona si stojí za tím, že by se nemělo soudit jen podle toho, jak se kdo vyjadřuje nebo vypadá přeci jen i taková hezká dívka může být zkažená více než měsíc prošlý a plesnivý sýr. Celá její povaha by se dala dále popsat jako složitá, však my se do ní pokusíme prokousat někdy ani totiž ten nejmenší organismus není tak jednoduchý jak se zdá a skrývá v sobě mnoho tajemství než by si kdo dokázal představit. Jako první vlastnost tu máme lhaní, které bych přiřadila k těm zlým a hnusným vlastnostem, co nemá nikdo moc rád, ovšem co kdyby lhala jen kvůli tomu, aby své blízké co má ráda ochránila před krutou pravdou, kterou musí nosit v sobě až do jejího úplného konce, který u některých přijde tak brzy, jako by člověk přestřihl nějakou ubohou nitku nevýrazné barvy. Někdy by se tohle dalo přirovnat k její další vlastnosti a to je naivita, vždy bude věřit, že to co zrovna dělá bude pro vás nebo pro ní to nejlepší i když proti ní někdo bude stát s nožem, ovšem to již udávám nějaký jiný prapodivný příklad přeci jen naivní člověk věří úplně všemu a má oči překryté prapodivnou blánou lží a intrik, které v sobě ona moc nemá pokud si to tak dobře vybavuji, však naučila se důvěřovat lidem tak moc, až to není nezdravé. Možná naivita je stejná jako to, že bude slepě všemu věřit i když to nebude vůbec pravda čili taková lidská loutka bez vlastního rozumu což ona rozhodně není přeci jen slepě věří, ale nikdy by nebyla schopná někomu uvěřit jen kvůli tomu, že by něčemu takovému uvěřila. Příkladovou ukázkou špatné vlastnosti je to, že někdy neovládá dobře svůj vztek i přes to, že jí někdo třeba půl hodiny uklidňuje prostě dokud se nevyvzteká tak se nezklidní a bude pořád nervní, bude se hádat skoro ovšem a bude nadávat čili takový flegmatik, co pokud už se nevyvzteká dříve tak se to akorát kupí na hromadu, ovšem ona by nebyla schopná někomu jen tak ublížit přeci jen každý má právo na svůj život i když se to moc nemusí zdát i kdyby jste jí sebevíce naštvali tak vám nikdy neublíží více jen na vás trochu zvýší hlas. Třetí takovou dobrou vlastností je odhodlání čili pokud bude odhodlaná vás zastavit tak jí právě ono odhodlání povede dál k jejímu cíli a ona se bude snažit být ještě lepší než kdy kdo byl mínusem k této věci je to, že někdy má prostě tak nízké sebevědomí, že se ani nebude snažit něco udělat a bude říkat stále, že se jí to jistě nepodaří bude to hnusné či snad, že to nikdo nepozná pokud se bude jednat o její koníček a tím je kreslení. Přeci jen musíte uznat, že zkombinovat odhodlanost proti nízkému sebevědomí byl ode mne krok přímo rázných výšin, ovšem musím vám vysvětlit, proč sem to udělala...nu je to lehké, nikdo si nevěří tak moc a není tak odhodlán, aby se někdy prostě nezastavil a nezačal couvat s tím, že si moc nevěří jelikož nás k tomu nutí strach z toho, že neuspějeme a všichni v nás uvidí onu hnusnou nulu toho se bojí snad každý tvor na této zemi, ne? Pokud se jedná o další takové vlastnosti tak je to její milost pokud tedy nemá úplně špatnou náladu, nikdy by nebyla totiž schopná vás poslat pryč bez toho, aby se vám nepokusila pomoct, když to budete potřebovat, jelikož přeci jen si musíte přiznat, kdo by se nebyl schopný vyjadřovat mile tedy pokud nezamýšlí být v životě nějaký křivák, co se bude snažit mít co nejvíce nepřátel. Milost ovšem doprovází čestnost u které se dá jedině říct, že pokud nad ní v něčem vyhrajete a budete tvrdit, že to vlastně vyhrála ona tak bude vrtět hlavou a stát si za tím, že jste to jedině vy, co si zaslouží vyhrát. Čestnost taky má skoro každý milý člověk, co na své tváři dokáže vykouzlit minimálně jednou denně nějaký ten úsměv a nebude se tvářit jako kakabus nebo největší nepřítel světa nepočítám do toho špatnou náladu. Někdy se prostě stává to, že má člověk špatnou náladu a u ní je to časté jelikož pokud se nesnaží být milá, tak je prostě moc náladová přeci jen si nevysloužila přezdívku „Uplakánek" jen tak pro nic pokud se jí totiž něco stane tak ona začne i přes úsměv na rtech v některých případech brečet a to je to docela silná žena, která si toho za svůj život zažila více než je možné ustát, ale stejně jako u vzteku je důležité jí nechat vyplakat a ona se pak uklidní a nebude tak smutnit. To mi připomíná, že pokud s ní budete mít cokoliv mít tak ona vám svojí náklonnost bude dokazovat každý den a vždy když budete v bryndě tam vám prostě pomůže bez nějakých keců, co by jste mohli čekat od ostatních, přeci jen ona nehledí na to jak se kdy chováte pokud máte špatnou náladu, ale na to jak jednáte s ostatními normálně přeci jen není dobré soudit podle toho jak se chováte jen k jedné a ke druhé se chováte třeba úplně jinak jelikož by se měla počítat ta celková povaha jak se chováte ve všech situacích hlavně v normální náladě. Co se jedná o pravidla tak ty i tato milá dívka porušuje tedy pokud jí k tomu nutí okolnosti všeho toho dění okolo nebo toho, co by se mohlo stát kdyby je neporušila. Teď ty ony špatné vlastnosti, co jsem vždy zapomněla dodat a tou je třeba to, že se bojí velkých davů ani nevím proč to píšu jako povahovou vlastnost, však přeci jen jí to činí více ustrašenou pokud se nepletu čili se to tu vyjímá. Však konec okecavání a jdeme pokračovat dál v krasojízdě. V její podstatě je ještě pár bodů jako třeba seštilost, co stojí za popsání, kdo by také čekal, že někdo jako ona bude sečtilou, vyrovnanou a proto bude umět tvořit dobré bojové taktiky nebo bude umět řešit různé rébusy a nic moc jí nerozhodí, však jak sem se zmiňovala výše někdy se prostě naštve a pak se s ní nedá hodně dlouho mluvit, někdy se dokonce snaží i přes to vtipkovat tedy pokud se s ní dá bavit a ona si jako ten největší tupec nestoupne tak kilometr od vás, nenasadí naštvaný výraz do kterého počítám i nafouknuté tvářičky a mírně přivřené oči a nebude se na vás takto v průběhu asi tak šesti minut dívat v tu dobu se s ním teda opravdu nedá mluvit jelikož pokud se k ní snažit dostat tak se ona vždy vzdálí na nejméně další kilometr. Pokud se však pokusíme dostat ještě hlouběji do její duše zjistíme, že tam je něco jako veliká změť pocitů u které se nedá popsat jak se bude zrovna v jakékoliv situaci chovat čili by se dalo říct, že vypluje ještě nějaká vlastnost nebo si to zrovna bude protiřečit i když on nebude chtít někdy se nedá přesně určit jak se člověk bude chovat i když to má přesně vypsané v povaze a normálně by to třeba neudělal některé okolnosti nás nutí k tomu udělat někdy až riskantní kroky jen, aby jsme zamezili katastrofě většího rozměru co se stane stejně i když to bude v menší hrůze než by byla. Co by se o ní dalo ještě popsat? Její úžasné zájmy, které nikdo moc neví? Jdeme tedy na to mezi její zájmy patří třeba kreslení u kterého docela vyniká a kreslí třeba některé portréty mezi něž patří její autoportrét, kresba zlatých květin nebo jeho rodiny ještě před tím než se stala ona tragédie. Další jejím zájmem je zpěv s tancem čemuž se věnuje už nějakou tu dlouhou dobu, mnozí říkají o jejím hlase jak moc úžasný je však některým se moc nelíbí stejně tak jako taneční styl a sestavy, co ve volné době dělá. Pokud si dobře ještě pamatuji tak se věnovala nějakou dobu i krasobruslení, ale to by bylo už moc na to si to zapamatovat zvlášť, když byla kvůli tomu několikrát v nemocnici. Pokud budete chtít vědět co opravdu miluje tak je to vítr, i přes její slepotu jí to dokazuje, že pořád může být tak silná jak byla bez ohledu na to, že je se jí toho tolik stalo. Nuže dalším takovým zajímavým tématem na popisování je ona láska a jak s ní vlastně tohle přerostlé děcko zachází. Někdo tvrdí, že pokud už se dá s někým do vztahu tak se onoho partnera, který bude přehlížet ten její defekt, co ona začala sama nenávidět, snaží co nejvíce rozmazlovat čímkoliv, co jí napadne čili takové ty pokusy o poezii, skládání písní, malování portrétů i přes její slepotu se naučila jak a kam umístit štětec a nějaké ty další takovéhle kraviny by se ještě našly. Ovšem ona není zrovna ta paní tvrďačka čili pokud muž hledá někoho kdo ho pohodí do postele a využije na něj co nejkrutější věci tak se rovnou může zabalit a odejít někam úplně jinam, jelikož ona je na takové ty sladké řečičky ve kterých vždy vybere něco nového jelikož by nebyla schopná se pokaždé opakovat s jednou a tou samou větou celý den tedy zdá některé, co jsou toho schopní a ona to upřímně nemá ráda, ale pokud se jedná o experimentování ve vztahu ta tomu se tedy nebrání, ráda zkouší nové věci v tomhle tématu a je jí jedno jak divné následky to bude mít někdy hold tyto věci posilují vztahy více než jen sladké řečičky. Pokud se jedná o postup ve vztahu tak to bude velice pomalé jelikož nenávidí takové to, že se milují sotva jeden den a hned se spolu musí vyspat v posteli to jí tedy do té její palice neleze ani kdyby se jí k tomu někdo snažil donutit tak ona to prostě nezvládne. Co se týče dětí tak s těmi to je takové, že pokud to není její tak se o to dokáže starat lépe než o vlastní a to je co říct. Další takovou dobrou sekcí je setkání s lidmi, které vidí poprvé jelikož někdy se prostě bojí toho, že první dojem bude tak velký, že se přes to nikdy nebude moc dostat a proto se zásadně moc nezaobírá minulostí toho druhého tedy pokud se na to onen s kým se baví nerozpovídá nebo se jí na to nezeptá to pak musí holt odpovídat na tohle téma, co jí ani moc příjemné není vlastně komu by vůbec bylo? Co se týče dalšího postupu v tomhle procesu je to jen na druhém jestli se s ní bude chtít bavit nebo jí pošle k ledu jako většina dalších lidí, co kdy potkala, přeci jen všichni si někdy nemusí úplně sednout a pak tu jsou také rozdíly povah mezi nimi a tak prostě to zná každý z toho našeho normálního života který každý musíme žít a někdy i když je to těžké a utíkáme do toho světa jsme rádi i za toho jednoho kamaráda, co máme a to nemluvím o tom, že ani někdy toho jednoho kamaráda nemáme, ale dost tohohle a pojďme tohle dlouhé povídání již zakončit přeci jen je toho někdy už moc i na člověka jako sem já. Někdy se ani na zakončení i té sebedelší povahy nehodí více než jen jedno slovo čili i u téhle chci říct nebo napsat ještě něco. Ona i když se může zdát sebevíce jako snílek a lidé jí za to budou nenávidět tak nepřestane jelikož sny s nadějí provázeli vždy její celý svět a ona věří, že pokud člověk nemá aspoň ani tu nejmenší naději co žije v každém z nás. Pokud člověk nevěří je to jako by nežil jelikož sny ať už jakkoliv temné má každý z nás i když se to vůbec nemusí zdát pravděpodobné. Proto mi dovolte vám touhle povahou představit věčného snílka, co se snění vůbec nebojí a sní i s otevřenýma očima, Siriah Nightwish, které se přezdívá často „Mercy."

Minulost
25.5-27.5 1998 Dítě bylo násilně odebráno od matky ještě v ten den, co se narodilo. Bylo zvláštní? Ne, podobalo se tisícům dalších lidí na planetě a vůbec nebyla zvláštní ani tím, že jí zprvu trvalo se nadechnout. Neměla sourozence, byla sama a tak to i zůstalo. Možná nikdo nečekal, že tato postavička bude mít prapodivnější minulost než kdo jiný. První dny jako novorozence pro ní byli těžké. Matka, když už jí k sobě konečně dostala netušila jak se o ní má starat a otec na tom nebyl vůbec lépe. Proč si jí rodiče vůbec pořizovali, když ani nevěděli jak se o ní starat? Ležela, brečela a oni se snažili udělat cokoliv jen, aby jí pomohli od hladu a všech nepříjemností, jenže marně. Snad se to v dalších měsících téhle bytosti plné nepopsatelných bytostí vysvětlí lépe. Nepřipravenost rodičů u tohohle dítěte mohla nasvědčovat k tomu, že ani v dalších letech nebudou dokonalí rodiče, kteří by se měli starat o slečnu, která si doslova projde peklem ve svém životě. Nikdo neví doposud, co je k tomuhle činu vedlo, ale kdyby to asi neudělali tak by nemohl vzniknout tak pozoruhodný charakter jako je ona. Možná se v dalších fázích minulosti dovíme, co je k tomu vedlo a proč to udělali. 25.6 2004 Může mi někdo říct, proč se pořád hádají? To už se nemají rádi? Vždy pro mne byli maminka a tatínek jenže teď tatínek pořád někam odchází a nechává maminku brečet u mě v pokojíčku jako by jí už neměl rád, přeci jen jsme pořád rodina ne? Když sem o tomhle problému řekla ve školce tak se mi akorát děti vysmáli s tím, že oni jsou aspoň pořádná rodina, copak mamka s taťkou nevidí jak mne ty jejich hádky ničí? Někdy se mi zdá, že sem jen vzduch, ale pak přijde ubrečená mamka a začne mne tisknout k sobě a opakuje pořád ty divná slova, kterým ani nerozumím. Nikdo mi nikdy nebyl schopný vysvětlit proč mne sem vůbec přinesl čáp, když tu ani nechci být! Mohl by mi to někdo prosím říct? Zdá se mi, že pomalu blázním s tím jak moc se toho tady děje a to jsou mi teprve čtyři! Mělo by vůbec v tomhle roce dítě jako já umět číst a takhle logicky myslet? Jestli se tohle nezmění tak chci pryč, chci pryč do té pevnosti ze které čápi nosí děti jako sem já a už nikdy se sem nevrátit. Nikdo mne tu nemá rád a já tu pak musím plakat, však stejně to nepomáhá a oni se dále hádají jako by jim na mne vůbec nezáleželo. Prosím bože pomoc mi! Dveře se s cvaknutím rozevřeli a do pokoje vešla žena středního věku s vlasy, které měla svázané do drdolu. Po tvářích měla rozmazané líčení a ruce měla od krve, toho si všimlo dítě jako první. Pak už jen sledovala svojí vlastní mamku jak se k ní sklání a bere jí do náručí. Potřebovala podporu, ale to mladá Siriah vůbec nechápala. "Maminko! Co se ti stalo? Copak tatínek něco udělal? Co ti to teče za věc z ručiček? Maminko prosím vysvětli mi to!" Naléhala drobná holčička v náručí své matky a cítila jak i ona pomalu začíná plakat nad tím, co se tu zase děje. Její matka jen mlčela a držela si jí u těla. Někdy bylo lepší to děťátko vůbec nezatěžovat tím jaké problémy měla mezi svým mužem a jí, přeci jen ona to nemohla pochopit byla na to moc mladá a měla celý svůj život před sebou. "Zlatíčko, je pozdě proč si ještě vzhůru? To jsme s tatínkem byli zase tak hluční? Pojď uložím tě do postýlky, Siri, slibuji že to bude jistě lepší a už nebudeme hlavně křičet jelikož tatínek odešel" Položila plačící děvčátko do postýlky a věnovala jí polibek na čelo. "Přečetla bys mi prosím pohádku nebo mi aspoň zazpívala?" Zeptala se maličká a upřela na svojí maminku prosebný pohled. Ta se jen zhluboka nadechla a spustila oblíbenou píseň děvčátka. Jestli je tohle způsob jak jí aspoň před spánkem udělat šťastnou tak to udělá i kdyby jí to mělo sebrat i kousek jejího spánku. Zpívala do doby dokud si nebyla jistá, že malá spinká hlubokým spánkem. Sklonila se k ní a dala jí polibek na čelo. "Dobrou noc, princezno, slibuji že jednoho dne to bude lepší a ty se budeš moct usmívat jako normální šťastné dítě jaké by sis zasloužila být. Siriah, vím...neslyšíš mne, ale slib mi prosím jednu věc, budeš v životě silná a nikdy neuděláš takovou chybu jako sem udělala s tím, že sem tě přivedla do tohohle světa, vím, že někdy se to může zdát jako že tě nemáme vůbec rádi, ale já a tatínek tě oba milujeme celým svým srdcem, ale společně řešíme teď hodně moc problému, které ty rozhodně nechápeš, ale já ti je jednoho dne vysvětím to ti slibuji. Nezlob se na mne prosím princezno, jistě to jednoho dne spolu vyřešíme a ty se mi tu zase budeš usmívat jako šťastné děťátko. Možná se teď opakuji, ale je to tím, že mne tohle ničí Siri...jednou ti řeknu i velké tajemství naší rodiny a ty mne jistě pošleš kvůli němu někam do jámy lvové, ale je mi to úplně jedno jelikož chci, aby toho moje princezna věděla o tomhle světě, co nejvíce...mám tě ráda, dcerko." S tím se matka zvedla a vydala se ke dveřím. Ještě se otočila na malou a pak zmizela. Jenže svým proslovem akorát probudila tu malou slečinku, kterou znovu dohnala k slzám, sic matce vůbec nerozuměla docházela jí vážnost jejích slov. "Maminko, proč se takhle trápíš? To já bych se ti měla omlouvat, že sem takové trdlo a dělám ti to jen ještě těžší, možná sem se teď neměla probrat, ale to je jedno. To já se ti teď omlouvám za to, co sem tu udělala a ještě jistě udělám. Taky tě mám ráda, maminko." Stočila se do klubka a s těžkým srdcem byla donucena usínat únavou. I když byla takhle mladá uvědomovala si více než by měla a jistě věděla, že její matka se netrápí jen tak pro nic a jistě s jejím taťkou musí mít nějaké problémy. Někdy se tohle stává i v našem světe mimo hru a proč sem dávám tuhle vsuvku? Protože vám chci některé fakty vysvětlit. Jak jste poznali tak se tu promítali některé fakty, které se dějí i v našem životě. Otec byl nevěrný své ženě a často se kvůli tomu ničili, ale oběma nějak odcházel fakt jak moc to ničí jejich dceru a kazí jí to celé dětství. Tak uvidíme jak se to dál vyvine. 24.12 2007 Rodinka teď již spokojená jela autem na výlet a debatovali o všem možném. "Siri? Jak by se ti líbilo, kdyby jsme jeli přes les? Je tam cestička kterou by se dalo dobře projet a ty by ses mohla hezky prospat." Zeptal se milým hlasem její otec a matka se otočila na maličkou. Neřídila a tak se mohla libovolně na ní otáčet. Ta vypadala zamyšleně, bylo by dobré jezdit přes les, když tam bydlí tolik zvířátek? Nakonec však kývla a jelo se. Ona jen vnímala cestu jak utíká za okýnkem což jí pomalu, ale jistě vyčerpávalo také kdo by vydržel v autě nespat, když mu bylo tolik jako jí? Pomalu tedy upadla do spánku a mohla ještě slyšet část z rozhovoru rodičů. "Miku, myslíš opravdu, že to bude nejlepší cesta? Co kdyby se nám mohlo něco stát? Co kdyby se mohlo stát něco Siriah? Myslíš ty někdy nebo jen jednáš jako správná cvičená opice?" Vypadalo to, že její mamka byla opravdu naštvaná a nelíbilo se jí to. Siriah ještě naposledy na ní upřela pohled než jí zmohla únava. Jak dlouho spala netušila, ale pak již bylo jasné, že její rodiče budou spát věčně kvůli tomu, co se stalo. Probudil jí náraz, který jí donutil vykřiknout. Co se to vůbec stalo? Nemohla své oči upřít směrem, kterým seděli její rodiče kvůli palčivé bolesti a tomu, že vůbec nemohla otevřít oči. Bolest byla vlastně jediné, co jí vlastně zaplavovalo celé její tělo. "Mami? Tatí? Co se to děje? Proč cítím jen bolest?! Mám strach!" Dostala ze sebe a snažila se uvolnit. Však jedno jí bylo divné, proč rodiče mlčeli? Možná jen usnuly a kvůli tomu se tohle stalo. Ano, to že usnuli byla pravda, ale na jak dlouho usnuli? Kdyby jí někdo řekl, že věčnost tak to nebude chápat, ale bylo lepší když neviděla jejich zohyžděná těla přeci jen byli Vánoce..svátky kdy by se na mrtvé mělo vzpomínat tak jak si je chceme pamatovat a né jak jsme je viděli naposledy. "Omlouvám se, mami a tati, jestli sem to nějak pokazila, ale nechtěla sem! Někdy sem se možná chovala jako spratek, ale to jen kvůli tomu, že sem si neuvědomovala jak úžasné rodiče a tím, že teď budete mlčet nic ne vyřešíte. Možná sem byla na vás někdy hnusná a říkala vám jak moc vás nenávidím, ale bylo to jen kvůli tomu jak moc sem si tohle všechno neuvědomovala. Teď mi tohle odpusťte, ale..." Její hlas se pomalu vytrácel do ztracena jak její tělo pomalu chablo. Měla štěstí, že jí někdo zachránil z toho vězení, kterým se stalo pohodlné rodinné auto. 24.12 2012 Vy jste neměli zemřít, když si vzpomenu na to všechno, co sem vám nestihla říct cítím se jako hlupák. Kéž bych v ten den zemřela spíše já a vy jste mohli žít jelikož sem byla hrozné dítě. Můj trest není tak dostatečný, aby mne nebe donutilo pykat. Mohli mi vzít zrak a v mém srdci zanechat pouze bolest, ale to co jste museli zažívat vy nic nevyrovná! Je mi to tak moc líto, maminko a tatínku, že sem nebyla tou princeznou jakou jste vždy chtěli a že sem se chovala tak hnusně k vám i když sem vás tolik milovala, však vy víte že bych kvůli jednomu objetí s vámi obětovala celý svůj život co mám před sebou, aby jsme mohli být zase rodina a já vám mohla říct jak moc sem vám za to vděčná. Kdyby se dalo několika planými slovy zachránit váš život tak bych to stejně nezvládla kvůli tomu jak sem neschopná. Nová rodina mne nenávidí a nechápou mne. Ale to není to jediné, co bych vám tu měla takhle tiše v mysli kde mne nikdo neslyší říkat jistě by jste na mne, ale nebyli pyšní. Celý svůj život nezvládám a kdybych byla ještě více statečná a viděla bych tak se zabiji a jdu za vámi, jenže já sem nemožné malé ubrečené miminko, co nic jiného nedokáže! Nikdy sem se vám neměla narodit to by jste možná žili spokojeně a nemuseli by jste zemřít. Ach bože, kéž by jste mne slyšeli a já vám mohla říct, že vás mám pořád ráda a chtěla bych s vámi být napořád. Vaší malou hvězdičkou a nebo princeznou bez korunky. Je mi to tak líto, maminko a tatínku, že sem si to nemohla nikdy uvědomit dříve. Byla sem, ale malé dítě a netušila sem, co vůbec od toho světa mám čekat. Však vy to jistě poznáte...taky by jste od dítěte jako sem já neměli moc očekávat ani vůbec nevím, co mám od tohohle světa čekat, ale jediné, co vám mohu slíbit je...že až vyrostu tak budu dělat to, co by jste si přáli, abych dělala, ale teď už brzy budu muset jelikož nová rodina moc nečeká ohledně jídla a máme přesně stanovený čas na dělaní věcí, ale od toho moc odbíhám. Chci jen, aby jste věděli, že je mi to ještě jednou moc líto...všechno, co sem udělala a neuvědomovala sem si následky a to..co bych vám tím mohla udělat. Pro tenhle svět stejně nejsem nikdo tak proč se pořád snažím marně zapadnout? Sem slepec a ten se nikdy nemůže chovat jako normální člověk! Nikdy nebudu již taková jaká sem byla a tohle všechno na mne akorát zanechá hnusné stopy, které již nikdy neodstaním a budu se akorát více trápit. Chci, aby jste na mne jednou však byli pyšní, ale tak nějak tuším, že to nepřijde a já vám budu jen dělat ostudu. Vím, že sem to všechno někdy dokonale popletla, ale miluji vás a tak to vždy bude. Ale to už se moc opakuji, promiňte.. Pomalu scházela po schodech a na tváři měla nucený úsměv. Copak nikdo neviděl jak se v téhle pofidérní rodině trápila? Vlastně ona se trápila celou dobu, ale to bylo jedno všem co okolo ní byli. Bylo jim jedno i to, že vlastně neviděla a bez jejich pomoci se naučila vykonávat každodenní činnosti byla schopná se i sama naučit obléct a udělat si jídlo, což byl vlastně i zázrak, že byla takhle zkušená. Na sobě měla dlouhé černé šaty, které si s těží oblékla a uvázala či co všechno s nimi musela udělat, aby jí seděli na drobném těle. "Hele, mami, slepota přichází mezi nás a konečně dobře oblečená! Někdo by jí měl zatleskat, že?" ušklíbl se mladík, kterého poznávala dokonale podle jeho hlasu. Malý Jeremy, který si z ní pořád musel dělat srandu a nechápal jak je to pro ní všechno obtížné, jenže ona vždy mlčela když si z ní dělal srandu, bylo by to v rozporu s její povahou. Ona se k nim musela chovat mile a skákat tak jak oni pískali jinak by jí jejich matka potrestala což vlastně nebylo tak špatné, vlastně to bylo někdy lepší než jim dělat služku. Nakonec byla zase nucena těm dětem zpívat píseň, kterou si vždy poručili a pokaždé, když už nemohla dál tak dostala facku. Tohle byly Vánoce? Nebo to byl pouhý pokus o ně? Po té, co konečně mohla zpátky do pokoje popadla svůj telefon tedy pokud se mobilu pro slepce dá říkat pořádný telefon, ale tím nechci někoho urazit a rozběhala se do pokoje. Sice se asi třikrát vytřískala na schodech, ale bylo jí to jedno. Hned jak tam doběhla tak vytočila jen jedno číslo. "Siri? Co se děje?" Zeptal se mladík na druhé straně. Ona jen vzlykla a zhluboka se nadechla. "Kindrede, oni mne zase nutili zpívat, co mám dělat? Proč si ze mne pořád dělají služku?" Zeptala se a znovu vzlykla, zdálo se že se na druhé straně něco děje poznala to podle šustění bundy a obouvání bot. "Hned sem tam, Siri, jen počkej před dveřmi." To už pak mohla slyšet jen tipnutí hovoru. Ona se tedy vydala hezky potichu ke vchodovým dveřím jejím jediným štěstím bylo, že ostatní sledovali televizi čili za sebou neslyšitelně zacvakla dveře a oklepala se zimou. Proč tohle všechno vlastně dělala kvůli jednomu obyčejnému mladíkovi? Možná jen kvůli tomu, že on jediný chápal a měl jí pořád ještě rád po tom všem, co se stalo a jak se za tu dobu k němu chovala. Byl to její nejlepší kamarád a ona se s ním cítila hodně dobře. Pomalu se tedy vydala na trávník pokrytý sněhem, ten jediný bezpečně podle došlapu poznala nebo to byla cesta? Vypískla, když jí to podjela čili to vážně byla cesta. Místo tvrdé země však ucítila něčí náruč. "Řekl sem si moc dobře, ať čekáš u dveří...za tu chvilku si úplně promrzla a kde máš boty? Siri, kolikrát ti mám říkat, že si máš brát aspoň papuče..." Mohla cítit jak jí obléká svojí bundu a bere si jí do náručí. Přeci jen by tu nenechal princeznu zmrznou v zimě. Ta si jen hlavu položila na jeho hruď a povzdechla. "Nevím jak ti mám tohle všechno oplatit, Kinde, děláš pro mne toho tolik a co sem kdy udělala já pro tebe? Chtěla bych ti to aspoň nějak vynahradit jelikož ty si prostě úžasný a nevíš ani jak moc si vážím vašeho kamarádství a že se o mne vaše rodina stará v době kdy mi je takhle nejhůř...Vlastně se o mne staráte po celou dobu a já vám sem za to tak moc vděčná, kéž bych...mohla aspoň vidět tvojí tvář." Pokusila se k ní natáhnout ruku a on sebou jen cukl. Nechtěl, aby ho tenhle slepý anděl viděl ještě by mu došlo, proč nemá tolik kamarádů kolik by mladík v jeho věku měl mít. Stačila mu jen ona do které se zamiloval a mohl jí to tímhle dávat najevo. Usmál se, když si všiml jak se tváří. "Copak, Siri, štve tě, že mlčím?" Položil jí, aby mohl otevřít vchodové dveře. Pak jen chytl její ruku a vedl jí ke svému pokoji, cestou je však musela zastavit jeho mamka, která měla otravné dotazy typu jestli něco nechtějí nebo jestli dívka nemá hlad. On jen řekl, že chce něco teplého k snědku a k pití pro ní, sám byl totiž z večeře ještě plný a dárky ho ani nezajímali vlastně jeden ano, ten co měl pro dívku připravený. Dovedl jí tedy až do pokoje, kde si již bez jeho pomoci sedla do křesla. Zdálo se jí to jako dlouhá doba, co tu naposledy byla tedy většinou byli jen venku a pak se každý vydal svojí vlastní cestou a poslední dobou ani to ne každý byl sám u sebe a pomalu s jistotou utráceli majlanty za kredity do telefonu. On se konečně odvážil a protnul ticho, které tam bylo. "Nechceš ještě něco mimo to jídlo a to, co bude následovat? A neboj si říct o cokoliv." Nabídl jí a ona se zamyslela. Pak jen zavrtěla hlavou a raději se pustila do jídla, které přinesla jeho mamka. Pak jen cítila jak jí něco dává okolo krku. "Neboj se, je to tvůj dárek k Vánocům...vím, že je neslavíš, ale já ti to chtěl dát..utratil sem za to docela dost, ale pro tebe všechno." Bylo z jeho hlasu slyšet, že je v rozpacích. Ona jen spolkla sousto a položila si talíř na klín. "Ty víš, že pro tebe nic nemám...Kindrede, nemohu si to vzít, když tě to stálo tolik. Takže si to prosím zase vezmi a kup si za to něco ty...tedy pokud to půjde vrátit jestli nepůjde tak to dej někomu, koho máš rád tedy miluješ ho." Snažila se mu to vymluvit mezitím co on položil talíř na stůl. "To je právě ono, chtěl sem to dát někomu koho miluji a ten někdo si ty...Mercy, prosím nedělej drahoty." Řekl smutně a ona si jen povzdechla. Objala ho a držela ho u sebe. Tohle ani nepotřebovalo slova jelikož mu všechno zašeptala do ucha jako někdo správně zamilovaný. Tu noc nespal nikdo sám..spali hezky v objetí v jeho posteli jako by jim to mělo vydržet věčnost. 30.6 2015 Byla tma, když se dvojice dvou mladých lidí vracela domů temnými uličkami města. "Vsadím se, že kdybych ještě viděla tak bych byla rychlejší než ty!" Prohlásila troufale dívka a usmála se. On i když neobrátila obličej na něj věděl, že ten úsměv patřil jemu. "Ale no tak! Ty kecáš, vždyť si o tolik menší než já, nikdy bys mne nepředběhla ani kdybych tě nechával vyhrát..musel bych jít normální chůzí, aby si mohla vyhrát." Zašklebil se a sledoval tu její ladnost při chůzi. I když byla slepá tak si svojí eleganci zachovala a teď když byla starší byla překrásná to musel uznat. Usmál se jejím směrem a vydal se dál za ní, přeci jen nebyl dobrý nápad nechat jí jít napřed samotnou. Hned jak jí došel jí vzal jemně za ruku a stiskl jí, chtěl být s ní a navíc bylo krásné teplo i takhle večer kdy už na nebi byly vidět hvězdy. "Viděla si někdy vůbec hvězdy, květinko?" Zeptal se do ticha na první co ho napadlo čímž vyvolat zamyšlení ze strany dívky. "Máma mi jako malé říkala, že nás hvězdy spojují s těmi co tu již nejsou takže sem je jako malá milovala...teď už si ani nevzpomínám jak taková hvězda vypadá. Škoda, že nejsou blíže, ale to by mne to zklamalo prý jsou to jen kusy kamenů, co odrážejí světlo ze Slunce a proto vypadají tak jako vypadají. Bůh ví co je na tom pravdy...nějak se mi tomu nechce věřit, ale co ty? Máš rád hvězdné nebe?" Zeptala se ho po svém dlouhém proslovu o jedné malinké věci a on se ušklíbl. "Nikdy sem nikoho neslyšel se takhle rozpovídat pouze o hvězdách. Nějak sem si zvykl, že ty si tak unikátní a i přes to, co se ti stalo ses dokázala udržet tak dětskou, ale zároveň i tak vážnou jako by se to v tobě nevyrovnalo. Jinak já mám hvězdy hodně rád zvlášť když se odráží v očích někoho jako si ty i přes to, že by si je měla mít zavřené. Je zvláštní, že se doktorům podařilo zachránit tvoje oči, ale zrak již ne." Zamyslel se teď pro změnu on a ona se zasmála. Tohle jí samotnou nikdy nenapadlo, ale slyšet to z úst někoho jako byl on bylo unikátní. Přitiskla se k němu více a spokojeně si oddechla. "Nikdy by mne nenapadlo, že bych si mohla někoho najít, ale ty si dokonalý. Jinak mohl by si mi zazpívat zase tu tvojí píseň pro mne? Moc se mi to líbilo a zdálo se, že i celému podniku se líbila. Si opravdu nadaný a měl by si na lepší dívku něž sem já, ale přesto si se pro mne rozhodl." Zavrtěla nechápavě hlavou. On se jen poškrábal volnou rukou na hlavě. "Protože se mi žádná nelíbila tak jako ty a hlavně já se nelíbil žádné, přeci jen mám ty rány přes ten obličej a to je ve většině případů odráželo. Tebe taky, kdyby si mne mohla vidět" Vzlykl a cítil jak mu dala dívka ruku na tvář. "Zlato, kolikrát sem ti řekla, že by mi bylo jedno jak vypadáš...miluju tvojí povahu a tebe celého i s tím jak vypadáš tak to prosím tak ber." On si jí jen vtáhl do polibku, který potřebovali oba dva. On si jí držel u sebe v objetí ještě dlouho po té, co jejich polibek rozpojil. Ona se na něj jen spokojeně tiskla a usmívala se jako by tuhle chvíli nikdo nemohl vyrušit jenže opak byl pravdou. Blížila se k nim někdo kdo měl srdce více temné než si kdo kdy dokázal představit a ovládal tělo někoho kdo uvnitř něho akorát trpěl. Blížilo se to k nim čím dál více a nedbalo to na spokojenost páru před ním...chtělo to vidět jen krev a utrpení někoho, kdo si toho prožil hodně. Přiblížil se k nim natolik, že si je mohl chladným pohledem prohlédnout a vybrat si, kdo z nich bude kořistí jeho ledového ostří, které svíral v pravé ruce. První si ho všiml Kindred a naklonil se k uchu Siriah. "Víš jak jsme se bavili o tom, že bys mi neutekla? Tak teď máš úžasnou možnost mi ukázat opak. Až vykřiknu teď tak ty se rozběhneš a nebudeš se zastavovat, ano? Je to něco jako závod ve kterém můžeš být vítězem a já věřím, že ty jistě vyhraješ." Naposledy jí dlouze políbil a pak upřel pohled na člověka, který se k nim blížil. Nedbal na námitky své partnerky a pustil i její ruce jen kvůli tomu, aby si mohl stoupnout před ní. Pečlivě sledoval každý jeho pohyb a když už si byl jistý tak se zhluboka nadechl. "Teď!" Vykřikla a dívka se tedy rozběhla. To co se dělo za ní bych nikomu nepřála vidět probíhal tam zuřivý souboj mezi někým kdo chtěl ochránit a mezi někým kdo chtěl pouze zabít. Neřeknu vám jak to mezi nimi dopadlo, přeci jen tam v tu chvíli Siriah nebyla. Ta běžela jen jak jí nohy stačili a pokoušela se v té věčné temnotě nespadnout. Však pád byl to, co jí zastavilo. Zakopla o nějaký kamínek a kutálela se dolů ze svahu, který byl v nějakém tom prostranství kam se až dostala. Když konečně zastavila v kutálení se tak cítila jak jí z několika ran na těle teče krev. Věděla moc dobře, že za ní Kindted neběžel, ale tak co se dalo dělat. Pomalu se nějak zvedla a začala se šourat nějakým směrem netušila vůbec kde je a možná to i bylo nejlepší. "Paní? Stalo se vám něco?" Zeptal se jí někdo na ulici do koho omylem vrazila. Ona jen zavrtěla hlavou, však on si nedal pokoj a chytl její ruce. Ty jeho byli zmazané od nějaké podivně páchnoucí tekutiny, že by to byl on kdo napadl jejího přítele? "Sem Kuroko, Kuroko Garmadon jestli by vás zajímalo zrovna tohle..mohl bych vás odvést do bezpečí." Nabídl jí a ona jen povzdechla. Co by za to mohla dát, kdyby jela s někým koho nezná pryč? Počkat...Kuroko? To jméno jí znělo povědomě, že by to byl někdo z jejich obrovské rodiny? Kývla a tím vlastně kývla i na její nový život. Sice byla docela mlaďoučká čili by se u ní dalo do budoucna popsat ještě několik kapitol a já myslím, že právě tohle stačí pro tuhle její část příběhu. Uvidíme kam jí život v té nové zavane.

Vzhled
Přesně 155 centimetrů vysoká dívka, ano moc té výšky nepobrala, ale což. Její váha je přesně čtyřicet kilogramů. Bělostné většinou upravené vlasy jí buď padají do obličeje nebo je má stažené do drdolu. Obličej má jemné rysy, které se dokonale hodí k modro-zeleným očím. Obočí má na rozdíl od vlasů hnědé barvy, však bohužel je to takto dáno od přírody. Často chodí oblečená v dlouhé sukni krémové barvy, kozačkách a svetříku stejné krémové barvy tak, aby nevynikala moc její barva pleti, která je docela bělostná. Ve rtech nádherně růžové barvy má černí piercing. Na zádech má pak vytetovaná andělská křídla.

Proměna
Sněžný Leopard 

FC
Alexandra Catherine Axelina

Majetek
Nuže pořád má menší byteček v centru města, dále vlastní její oblečení nu a ještě nějaké ty drobné kosmetické věci což bude asi všechno.

Dodatek
   - Miluje černé růže i když je vlastně nevidí. Čili si zamilovala jen jejich vůni a tou černou barvou si z toho dělá jen srandu.    - I přes její slepotu se nějak naučila kreslit    - Její rodiče byli kočkodlaci  - Narodilo se jí dítko s jejím nyní už manželem, tříletá dcera Yeneffer Victoria Davello